Podle mého názoru, nemůže ministr MPSV za například ceny bydlení v Praze pro seniory, také nemůže za to pokud je trh s bydlením částečně nefunkční. Je otázkou zda nedemonstrovali senioři neúspěšných potomků. Taková skupina bude vždy. Pan Škromach se mýlí neboť premiér nemluvil o hodnotě valorizace, nýbrž o celková hodnotě starobního důchodu v ČR. Některé sociální „vymoženosti“ zavedené za vlády ČSSD a také ty jimiž si kupovala přízeň voličů před volbami proti ODS byly těžkým nesmyslem na který tento stát nikdy neměl peníze. Dodnes se mi nedaří to některým kamarádům s řad OZP vysvětlit.
Pan Škromach se dále mýlí v tom, že životní úroveň seniorů a OZP lze udržet například uzákoněním nějaké hranice valorizace. Jsou nutné odvody a to jak od zaměstnanců tak od podnikatelů do systému. Pokud je hospodářství v recesi a neroste je pak takový zákon je garancí nevyrovnanosti důchodového systému a tím zadlužování státu. Ekonomickým cyklům se nedá poroučet ani je snadno na dluh překlenout. Navíc se obávám, že si pan Škromach nevšiml razantní změny spotřebního koše a to i u seniorů. A také nových možností jenž se tím před těmi přemýšlivějšími OZP otevřely.
Ovšem co se týká tzv.“švarc systém“ tam se podle mého názoru pan ministr sám nachytal. A to na svobodnou volbu, svobodných občanů ve chvíli kdy diskutoval právě se zástupcem strany svobodných SSO. Správnější by bylo srovnat odvody s živnosti a závislého pracovního poměru na stejnou úroveň. Neboť určování pravidel tímto způsobem nemá se svobodou a svobodným rozhodnutím co dělat. Viz. F.A.Hayek. Zároveň je však nutné na obranu pana ministra přiznat, že občané ČR mají dosud ke svobodnému myšlení ve své většině hodně daleko neboť byli zvyklí na sice ekonomicky nedostatečný ale pečovatelský socialistický stát. Navíc tyto pečovatelské tendence k nám nyní jsou i za západu např. s Francie a Španělska. Dalším velkým problém je nazývání odvodů na sociální a zdravotní pojištění pojištěním neboť se jedná o sociální a zdravotní daň a nemá opět příliš co dělat se svobodnou vůlí jednotlivce. Zároveň se však nedomnívám, že jsou občané ČR ve své většině schopni vyšší míru svobody, pokud by takto vznikla, momentálně nebo v brzké době unést.
Obchodování s lidmi, které je též někdy nazýváno novodobým otroctvím, je považováno za jedno z nejzávažnějších porušení lidských práv obětí a zároveň za jednu z nejvýnosnějších forem organizovaného zločinu.
‚p‘.Drabku … nestydi se za Vas Vasi rodice ?
Pokud vím, tak nestydí.
Podle mého názoru, nemůže ministr MPSV za například ceny bydlení v Praze pro seniory, také nemůže za to pokud je trh s bydlením částečně nefunkční. Je otázkou zda nedemonstrovali senioři neúspěšných potomků. Taková skupina bude vždy. Pan Škromach se mýlí neboť premiér nemluvil o hodnotě valorizace, nýbrž o celková hodnotě starobního důchodu v ČR. Některé sociální „vymoženosti“ zavedené za vlády ČSSD a také ty jimiž si kupovala přízeň voličů před volbami proti ODS byly těžkým nesmyslem na který tento stát nikdy neměl peníze. Dodnes se mi nedaří to některým kamarádům s řad OZP vysvětlit.
Pan Škromach se dále mýlí v tom, že životní úroveň seniorů a OZP lze udržet například uzákoněním nějaké hranice valorizace. Jsou nutné odvody a to jak od zaměstnanců tak od podnikatelů do systému. Pokud je hospodářství v recesi a neroste je pak takový zákon je garancí nevyrovnanosti důchodového systému a tím zadlužování státu. Ekonomickým cyklům se nedá poroučet ani je snadno na dluh překlenout. Navíc se obávám, že si pan Škromach nevšiml razantní změny spotřebního koše a to i u seniorů. A také nových možností jenž se tím před těmi přemýšlivějšími OZP otevřely.
Ovšem co se týká tzv.“švarc systém“ tam se podle mého názoru pan ministr sám nachytal. A to na svobodnou volbu, svobodných občanů ve chvíli kdy diskutoval právě se zástupcem strany svobodných SSO. Správnější by bylo srovnat odvody s živnosti a závislého pracovního poměru na stejnou úroveň. Neboť určování pravidel tímto způsobem nemá se svobodou a svobodným rozhodnutím co dělat. Viz. F.A.Hayek. Zároveň je však nutné na obranu pana ministra přiznat, že občané ČR mají dosud ke svobodnému myšlení ve své většině hodně daleko neboť byli zvyklí na sice ekonomicky nedostatečný ale pečovatelský socialistický stát. Navíc tyto pečovatelské tendence k nám nyní jsou i za západu např. s Francie a Španělska. Dalším velkým problém je nazývání odvodů na sociální a zdravotní pojištění pojištěním neboť se jedná o sociální a zdravotní daň a nemá opět příliš co dělat se svobodnou vůlí jednotlivce. Zároveň se však nedomnívám, že jsou občané ČR ve své většině schopni vyšší míru svobody, pokud by takto vznikla, momentálně nebo v brzké době unést.
Obchodování s lidmi, které je též někdy nazýváno novodobým otroctvím, je považováno za jedno z nejzávažnějších porušení lidských práv obětí a zároveň za jednu z nejvýnosnějších forem organizovaného zločinu.