Ačkoli je důchodová reforma nastavením jednotlivých parametrů v každé zemi unikátní, přesto existují určité společné prvky – posílení odpovědnosti jednotlivce a rozdělení rizika. České republice přinesl dlouholetý odklad řešení problému stárnutí populace jedinou výhodu. Může se poučit z nedostatků od našich sousedů a jiných států.
Kritici české reformy často poukazují na to, že v některých státech došlo k velkým úpravám, či dokonce ke zrušení podstatné části reformy. V Maďarsku nastalo de facto „znárodnění“ naspořených prostředků a jejich zapojení do veřejných rozpočtů, čímž se pouze krátkodobě a opticky zlepšil stav veřejných financí.
Na Slovensku a v Polsku se změnily podmínky a snížilo se procento z mezd, které si lidé mohli vyvázat z průběžného pilíře. To právě představuje jeden z klíčových momentů reforem. Čím vyšší procento úspor v druhém pilíři, tím vyšší diverzifikace rizika a vyšší posílení individuální odpovědnosti, která v našem současném systému téměř chybí. Na druhou stranu tyto prostředky budou dočasně chybět ve veřejných rozpočtech. Kritici zapomínají právě na slovo „dočasně“, protože jakmile začnou lidé spořící si v II. pilíři odcházet do důchodu, nároky na průběžný pilíř se adekvátně sníží.
Nicméně nelze ignorovat ani negativní efekty dočasného výpadku, který vedl k úpravám v okolních státech, a proto byla míra vyvázání stanovena relativně nízko, tedy tři procentní body z hrubé mzdy, pokud si účastník přispěje dvěma procentními body z „vlastního“. Kromě toho dojde k zapojení prostředků z nepřímých daní a výnosů ze státem vlastněných podniků.
Lze uznat, že sebelépe navržený systém potřebuje reagovat na změny, tedy že nelze navrhnout „navždy neměnnou“ podobu II. pilíře. Ostatně průběžný pilíř se mění téměř neustále. Záleží však na tom, jak dlouhodobě je zaměřeno vnímání politické reprezentace. Současná vláda si uvědomuje nutnost hledět daleko za horizont jednoho volebního období, protože řešení problémů spojených se stárnutím populace se týká období desítek let a života několika generací.
Co se týče dalších aspektů reformy, v zahraničí se osvědčila rozumná regulace poplatků, kterou jsme zavedli i u nás. Bez této regulace by mohlo dojít k nepřiměřenému růstu poplatků, které by zbytečně zvyšovaly administrativní náklady a odrazovaly od vstupu do II. pilíře. Praxe ze zahraničí také přispěla ke vhodné konstrukci výběru a správy majetkových účtů účastníků. Jedná se o jednotnou sazbu pojistného a výběr prostřednictvím jedné instituce – u nás finanční správa, která se v roce 2014 stane jedním inkasním místem pro výběr všech přímých odvodů.
Bohužel se nyní vládě sešly v rukou dva nedobré, ovšem předvítalené výsledky. Tím prvním je skutečnost, že s vyšší DPH nevzrostl její výběr. ( Lafferova křivka )
http://www.finance-management.cz/080vypisPojmu.php?X=Lafferova+krivka&IdPojPass=54
Druhým problém výrazně komplikujícím zavedení II. pilíře důchodů je budoucí nízká výnosnost státních dluhopisů. ( Aniž bych se nyní zabýval tím co se stane až bublina státních dluhopisů v západním světě praskne. ) Což bude problém zejména pokud si někdo vybere konzervativní důchodový fond. Přesto, že ČNB predikuje nastartování ekonomického růstu již v roce 2014, není to podle mne možné, pokud neskončí vše objímající lži EU a EMU. Nejde o „blbou ekonomickou“ náladu, jak tvrdí pan premiér ale o reálné snížení koupěschopnosti značné části obyvatel. Nyní se mění záměry jak moc šetřit. Zřejmě někomu začíná docházet, že pokud existuje v celém západním světě všeobjímající fiskálně, monetárně, bankovní lež ……… je otázkou co bude ČR…….. pokud bude té lži, zadlužování ….. produkovat co nejméně. Jediné co může Evropu trochu posunout do normálu je výrok Německého ústavního soudu o ústavní nezákonnosti ESM, případně parlamentní volby v Německu v roce 2013. Nedávno jsem 12.letému příbuznému ukazoval bankovku Německa ( pouze staženou internetovou kopii samozřejmě ) s doby kdy miliardáři umírali hlady. Tj.z roku 1923 a bylo na ní vytištěno 200 miliard marek. Není možné aby EU a EMU zachraňovala s kapes daňových poplatníků soukromé banky ve Španělsku a zároveň si ČR hrála na omezování schodků veřejných financí. V podstatě se bijeme v prsa a říkáme, mi si lžeme skoro ze všech nejméně. Ono nejde o to jak si méně lhát ale spíše o to jak dosáhnout toho aby se v civilizovaném západním světě finančně lhát přestalo.
Nejde totiž o to, zda zopakujeme nějakou chybu okolních států ale o to, že jsme vláčeni jedním velkým podvodem, kdy proto, že vlády mohou emitovat dluh mělo by na bankovkách být napsáno : “ Bankovka je kryta budoucími výběry daní občanů, dokud se to nezhroutí.“