MF plus, 4. 6. 2010, Rubrika: Horké křeslo
Rozhovor s místopředsedou TOP 09 Jaromírem Drábkem
* Vaše strana nejspíš zasedne v budoucí vládě. Netajíte se tím, že chystáte úsporná opatření. Jak si šetření představujete? Neohrozí sociální situaci lidí?
Vše jsme jasně deklarovali ve volebním programu, kterého se budeme držet. Situace je dnes taková, že stát utrácí více peněz, než kolik jich je schopen vybrat. Myslíme si, že není velký prostor pro zvýšení příjmu státního rozpočtu, takže úspory budou muset být zejména v mandatorních výdajích a ve vládní spotřebě – tedy tam, kde se to týká chodu ministerstev a podřízených organizací. A také v systému sociálních podpor. Nakonec i třeba občané Ústeckého kraje říkají, že druhým největším problémem je zneužívaní sociálních dávek.
* Reformy, které chystáte, tedy podle vás neotřesou sociálním smírem v České republice?
To nesmí. Chceme postupovat maximálně sociálně příznivě a přijatelně. To je totiž předpokladem pro dlouhodobý úspěšný rozvoj nejenom české ekonomiky, ale i české společnosti jako celku.
* Nechcete ale příliš omezit skupiny obyvatel s vysokými příjmy. Proč jste proti progresivnímu zdanění? Do rozpočtu by se jím dostaly finance…
Říkáme, že progresivita zdanění je už dnes dostatečně zajištěna. Přece tím, že existuje masivní odpočitatelná položka, je i při systému jedné sazby daň výrazně progresivní. A my progresivitu už dále zvyšovat nechceme.
* Proč?
Případné zavedení druhé sazby daně by podle TOP 09 mělo výrazná negativa. Ta byla odstraněna právě jednou daňovou sazbou. Druhá sazba by totiž nenaváděla k daňové optimalizaci a případný výnos by byl natolik nízký, že by to dané negativum opravdu nevyvážilo.
* A co si myslíte o finančních stropech na sociální a zdravotní pojištění pro lidi s vyššími příjmy? Jejich zrušením by přece přibyly peníze na sociální i zdravotnickou politiku…
Tyto stropy jsou používány téměř ve všech zemích v Evropě. Vzhledem k tomu, že jsme součástí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, si z důvodu konkurenceschopnosti ekonomiky nemůžeme dovolit nastavit výrazně jiné podmínky. Nakonec i proto byly ty stropy zavedeny. Pokud bychom je zrušili, dostali bychom se zpět do stavu, kdy vysoce kvalifikovaní lidé budou raději pracovat v zahraničí. Taková situace u nás byla před několika lety, a my už ji prostě připustit nechceme.
* Co se týče penzí, přebytky z důchodového účtu byly v devadesátých letech rozpuštěny ve státním rozpočtu. Bylo podle vás správné, že peníze určené seniorům byly použity jinak a dnes se říká, že na důchody chybí?
Není to správné, důchodový účet by měl být samozřejmě používán jen na účel, ke kterému je určen. Nicméně průběžný systém je dnes založený jen na tom, že co se v tu chvíli vybere od ekonomicky aktivních, to se také v tu chvíli rozdělí mezi stávající důchodce. Prostě to není tak, že by si lidé šetřili na důchod v budoucnosti. To chceme změnit. Náš vícepilířový systém důchodového zabezpečení, ke kterému bychom chtěli co nejdříve dojít, by měl doplnit i druhý pilíř, kapitálový, kdy si lidé – se zárukou státu – budou moci na důchod spořit.
* Celou volební kampaň jste postavili na strachu ze zadlužování státu. Levicové strany ale argumentují tím, že zadlužení v ČR je oproti evropskému průměru standardní či dokonce nižší. Co si o tom myslíte?
Ten argument vnímáme, nicméně pro nás je důležitý trend zadlužování. A ten je absolutně nepřijatelný. V co nejkratším horizontu proto chceme zadlužování státu zastavit. Ze státního dluhu musí Česká republika letos zaplatit jenom na splátku úroků asi 85 miliard korun, příští rok to bude pravděpodobně kolem 100 miliard korun. To je příliš mnoho peněz na to, abychom si mohli dovolit utrácet je jen na splátku úroků ze státního dluhu. Tyhle peníze by se daly využít mnohem efektivněji.
* Úspory by podle vás měly být dlouhodobé nebo dočasné?
Oboje. V rámci dlouhodobých úspor je nutné nastavit takový systém sociálních podpor, abychom byli schopni oddělit lidi skutečně hledající práci a ty, kteří si vybrali život na sociálních dávkách a bez práce. Těm prvním bychom měli maximálně pomoci, těm druhým musíme jejich způsob života co nejvíce ztížit. Proto navrhujeme dvacet hodin týdně veřejné služby. Lidé by tak museli vrátit alespoň část prostředků, které do nich společnost vkládá, a zapojili bychom je do systému, kde žádné peníze nejsou úplně zadarmo. *