Jaromír Drábek

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek byl hostem v diskusním pořadu Studia Česko na ČRo, kde společně s hosty diskutoval na téma důchodová reforma a její zavedení v České republice. V jaké fázi příprava penzijní reformy je a jaké zkušenosti si Česká republika může vzít z ostatních zemí, které už k tomuto důležitému kroku přistoupily, o tom byla debata pozvaných hostů.
ČRo, 22. 10. 2010

Moderátor (Naďa Bělovská):
Penzijní reforma, heslo, které čeští politici skloňují už více než desetiletí. Žádná z vlád, která o důchodové reformě mluvila, jí ale zatím nedokázala uskutečnit. Nebo zřejmě spíš nechtěla, protože pozitivní dopady penzijní reformy jsou dlouhodobé a projeví se až za několik let, ne-li dokonce desetiletí, tedy za dobu delší než její jedno volební období. Současný premiér Petr Nečas teď ale slibuje, že důchodovou reformu prosadí. Bez ní by totiž, jak prohlásil na 8. mezinárodním fóru Zlaté koruny, dnešní 40tníci byli chudými důchodci. V jaké fázi příprava penzijní reformy je a jaké zkušenosti si Česká republika může vzít z ostatních zemí, které už k tomuto důležitému kroku přistoupily, o tom bude i dnešní Studio Česko, kterým vás provede Naďa Bělovská. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek prohlásil, že udělá všechno pro to, aby důchodová reforma mohla začít 1. ledna 2012. Na letošním podzimním fóru Zlatá koruna, věnovaném právě penzijní reformě, jsem se ho proto zeptala, v jaké fázi přípravy na reformu jsou a jestli už je jasné, jak budou konkrétní kroky načasovány.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
V případě penzijní reformy nejsme v bodě nula. Není to tak, že bychom v tuto chvíli začínali práci a začínali od nuly, to znamená, nebylo by nic připravené. Za prvé proběhla už řada parametrických změn průběžného systému, a ty parametrické změny jsou velmi důležité právě pro nastartování té fáze důchodové reformy, kdy kromě průběžného pilíře má být založen ještě další kapitálový pilíř. A za druhé, pracovní expertní skupina, tedy ta takzvaná druhá Bezděkova komise, dala velmi dobrý základ, ze kterého můžeme vycházet při politické a společenské diskusi o dalších krocích v důchodové reformě. A to já chci právě zdůraznit, protože v té situaci v tuto chvíli jsme. V tuto chvíli, já předpokládám, že ten horizont je někdy do konce roku, bych chtěl, aby proběhla politická jednání, abychom našli co nejširší politickou shodu pro start důchodové reformy v tom smyslu rozšíření systému o další pilíř. A na základě této nějaké všeobecné politické shody na té změně, tak bude možné připravit jednotlivé konkrétní legislativní kroky ve smyslu doplnění průběžného systému o kapitálový pilíř.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kdy by tyto legislativní kroky mohly být dokončeny? Platí ten termín 1.1.2012?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Já bych byl velmi rád, aby se nám podařilo projít tu politickou a společenskou diskusi tak, abychom skutečně na začátku příštího roku mohli začít připravovat konkrétní legislativní kroky. Potom je skutečně reálné, abychom dosáhli toho cíle, aby na konci příštího roku byl ten legislativní základ vytvořen a v platnosti.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Máte už spočítáno, na kolik český stát ta důchodová reforma přijde?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
To je samozřejmě záležitost vyhodnocení jednotlivých variant, takové číslo budeme schopni dát někdy začátkem příštího roku, pokud tak jak jsem řekl, proběhne nějaká všeobecná politická dohoda o tom, jakým konkrétním způsobem postupovat, kterou variantou, s jakými parametry, tak potom budeme schopni předložit konkrétní čísla.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Každopádně to bude jistě vysoké číslo. Máte už jasnější představu, jak budete tyto náklady financovat?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tu odpověď částečně najdeme v programovém prohlášení vlády, kde se jasně říká, že všechny příjmy, které souvisí s vlastnictvím státních podniků, to znamená ať už prodej státních podniků, ať už dividendy se státní účastí, budou směřovány na důchodovou reformu. Nicméně osobně si nemyslím, že tyto prostředky budou stačit. Bude potřeba hledat ještě další prostředky, ale to skutečně není záležitost mého resortu, pouze to vyžaduje širší politickou shodu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Jedním z hlavních motivů důchodové reformy je stárnutí populace, které ohrožuje finanční udržitelnost současného systému. To ještě před pár lety ekonomové předpovídali na poměrně dlouhou dobu. Systém měl dobře fungovat až do roku 2030, ale pouze za předpokladu ekonomického růstu. Scénář posledních 2 let, kdy se evropské ekonomiky propadly do recese, ze které se teprve vzpamatovávají, ale ukázal, jak je tento předpoklad zásadní. Už loni vykazoval důchodový účet deficit, který letos dále narostl. Ke konci srpna chybělo na výplatu důchodů v Česku téměř 21 miliard korun. A nedá se vyloučit, že v příštích letech se situace bude dále zhoršovat. To je také jeden z důvodů, proč je zapotřebí důchodovou reformu co nejdříve přijmout, prohlásil premiér Petr Nečas. Někteří ekonomové ale upozorňují na to, že hrozba finanční neudržitelnosti současného systému se často přeceňuje a je jen dobrým argumentem, který má pomoci reformu co nejdříve prosadit. Myslí si to například hlavní ekonom Reifeisenbank, Pavel Mertlík.

Host (Pavel Mertlík, ekonom Reifeisenbank):
Udržitelnost stávajícího penzijního systému je do značné míry chiméra, která je dána způsobem diskursu, který se o tom u nás vede. Samozřejmě ten důchodový systém, tak jak vypadá přesně dnes, udržitelný není. Na straně druhé je třeba se podívat na to, že veřejné výdaje na ten první pilíř penzijního systému představují zhruba 8% hrubého domácího produktu, až do loňského roku byly více než dobře kryty sociálním pojištěním, tedy tou složkou na důchody. Loni a letos se ten systém dostal do deficitu, což je dáno z části cyklem, z části některými opatřeními vlády z předchozího období. Každopádně ale třeba v takovém Polsku, které je na tom v mnoha ohledech podobně jako Česká republika, tak ty výdaje jsou zhruba 12 až 13% HDP, Německo má zhruba 12% HDP, má projekci směřující někam k 14, 15% někdy za 30 let. Čili ta dnešní česká situace je docela dobrá. A i když se podíváme na tu dlouhodobou projekci demografickou, s kterou pracovala třeba takzvaná Bezděkova komise, tak tam to směřovalo ke dnu někdy v polovině století, právě někde kolem nějakých 12 až 13% těch výdajů, což je běžná situace v řadě evropských zemí, které mají starší populaci než my. Čili rozhodně to není tak, že by šlo o nějaký fatální problém, lze ho řešit parametrickými změnami, samozřejmě jsou možné i systémové změny typu zavedení druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Říká hlavní ekonom Reifesenbank Pavel Mertlík. Také stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek je přesvědčen o tom, že současný systém důchodů není v tak kritické situaci, jak někteří odborníci a politici uvádějí.

Host (Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD):
Takzvaná druhá Bězděkova komise se musela vypořádat s tím, že v České republice stoupl počet obyvatel v posledních asi 3, 4 letech, z těch zhruba 10,3 milionů necelých na 10,5 milionu. To znamená, jsme země, která začíná mít i významnou imigraci. Oni počítali ty imigrační vlivy a byli velmi smutní z toho, že ty imigrační vlivy samozřejmě ještě oddálily ten problém. Takže oni tam mají takový graf a říkají, ale stejně to je problém, protože i ti imigranti jednou zestárnou a tudíž od roku 2070 stejně se dostaneme do problému. Takže v takovýhle horizontech se pohybujeme, co se týče penzijní reformy. Ty penze jsou problém těch mnoha vyspělých zemích, v Německu, ve Francii, ale také v Polsku. A u nás samozřejmě ten problém, pokud se nezačne víc rodit dětí nebo nebude nějaká významnější, pokud možno řízená, imigrace, se objeví s výrazným zpožděním, takže ten problém v žádném případě není akutní, jak je nám neustále podsunováno a jaké je z toho děláno drama.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Upozorňuje ekonomický expert ČSSD Jan Mládek. S jeho názorem ale řada ekonomů nesouhlasí, například makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček upozorňuje na to, že každé odložení reformu výrazně prodraží. A může mít pro hospodářství fatální následky.

Host (Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB):
Kdybychom to promeškali, toto otevřené okno, tak ten systém poletí dál, 10, 20 let a pak nás čeká skutečně ten řecký scénář.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Také analytik Reifesenbank Aleš Michl je přesvědčen, že Česká republika potřebuje penzijní reformu co nejrychleji. A to nejen kvůli zadržení udržitelnosti celého systému, ale i kvůli dalším ekonomickým aspektům, které jsou s důchodovou reformou spojeni.

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že jsou dva nejdůležitější dopady důchodové reformy. První dopad je, že nás to bude stát strašně moc peněz. My si na to nejdříve musíme našetřit, a to minimálně, abychom měli připravených tak 50 miliard korun na každý rok. A ten druhý dopad je, že ani důchodová reforma nezajistí budoucím důchodcům vyšší penzi. Já si myslím, že si musíme spořit bohužel sami, nemůžeme spoléhat na stát.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kde těch 50 miliard ročně můžeme vzít?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že jsou 2 možné cesty. První, buď začneme strašně moc šetřit a začneme škrtat třeba provozní výdaje, na těch se dá ušetřit 10 miliard korun určitě. A pak veřejné zakázky, na tom se dá také ušetřit desítka miliard korun, takže provozní výdaje, veřejné zakázky. Anebo druhá možnost, počkáme, a budeme se modlit, aby přišel ekonomický růst a vyděláme si na to tím, že ekonomika poroste a že budeme mít větší daňové příjmy. Já bych radši zvolil tu první možnost.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Nebudeme spíš zvyšovat dále daňové zatížení?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já bych strašně varoval před tím, že by se měly zvyšovat daně. Myslím, že to je brzda ekonomiky, takže stále věřím na to, že v současnosti Česká republika si může vydělat na penzijní reformu i tím, když správně přistoupí k výdajům a začne je škrtat.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Ministerstvo práce a sociálních věcí už oznámilo, že má v plánu mít všechny legislativní návrhy hotové a tedy odstartovat reformu 1. ledna 2012. Stihneme se ale tedy do té doby na reformu našetřit?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já jsem zatím strašně opatrný vůči jakýmkoliv datům nebo dnům, kdy by měla být reforma spuštěna. Já si pamatuji, že před 15 lety jsem nastupoval na vysokou školou ekonomickou a první konference byla o tom, jak brzy spustíme penzijní reformu. Takže já si myslím, že ten stát to do toho roku 2012 nezvládne si našetřit. A první takové poznávací znamení, že jsme připraveni na reformu, bude až budeme mít vyrovnaný státní rozpočet.

Moderátor (Naďa Bělovská):
To znamená, do té doby ani nemá cenu penzijní reformu přijímat?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Strašně těžké jakoby, čím dál jí budeme oddalovat, tím bude stát víc. Na druhou stranu já nevidím zatím vůbec snahu o to, mít vyrovnaný rozpočet, anebo mít prostě někde 50 miliard jinak, než z vyšších daní. Takže ty takovouhle snahu nevidím, tak prostě si myslím, že ten politik vesměs sice mluví o reformě, ale ve skutečnosti nic pro ní nedělá.

Moderátor (Naďa Bělovská):
To znamená, pokud byste se měl rozhodovat mezi zvyšováním daní a oddalováním důchodové reformy, tak byste vybral druhou variantu?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Tak první možnost je škrtat výdaje a druhou možnost, co já bych si vybral tedy, pokud mě doopravdy přimáčknete ke zdi a dupnete mi na nohu a řeknete, musíš si vybrat, tak bych si vybral to zvýšení DPH, přesně ale v tom duchu, jak to navrhuje pan Bezděk, čili jedině tyto prostředky směřovat na penzijní reformu, nijak jinak je nerozpustit v rozpočtu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
V Polsku právě kvůli zavedení důchodové reformy se zvýšil deficit státního rozpočtu a to zhruba o 2% hrubého domácího produktu, čeká tedy něco podobného i nás?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Ano, určitě ano, protože důchodová reforma neznamená, že ušetříme nebo neznamená to, že reformujeme veřejné finance. Důchodová reforma v příštích desítkách let zatíží nás státní rozpočet. Čili minimálně svým deficitem 1% HDP já bych klidně počítal.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Vladimír Špidla vyčíslil ty náklady důchodové reformy na bilion a 300 milionů korun, je to skutečně realistická částka, tak vysoká?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Při vší úctě, já nevím, jak Vladimír Špidla dospěl tady k tomu číslu. Já jenom vím, že kdyby se s důchodovou reformou začalo hned za jeho vlády, tak teď vůbec neřešíme tady ty náklady, a jsou třeba i o polovinu levnější.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Ty částky budou každopádně tedy v desítkách miliard korun, jak se to vlastně počítá a kde tyto částky vznikají? Je to pouze výpadek ve státním rozpočtu nebo jsou tam ještě jiné aspekty?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Největší část těch ztrát nebo těch nákladů na důchodovou reformu nám vznikne tehdy, když z toho státního pilíře, z toho státního povinného pojištění vystoupí občané a začnou prostě soukromě spořit. Ten náš systém je takový letadlový, já se to nebojím říct. My prostě současné důchodce vyplácíme ze současných pracujících lidí, z jejich daní. A pokud ten pracující dostane příležitost trošku peněz si stáhnout z toho pilíře a dát si část peněz do soukromého pilíře, tak prostě z toho fondu státního vypadnou jeho daně. Ale ten stát bude muset dál živit ty současné důchodce. Čili to je ta největší ztráta, jak se generují ty miliardy, které vzniknou.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Dá se vyčíslit, jak výrazně by se mohla reforma prodražit, pokud by se odložila o dalších, dejme tomu, 10, 20 let, pokud by se nenašla politická vůle k tomu, aby jí politici přijali?

Host (Aleš Michl, analytik Reifesenbank):
Já si myslím, že pokud příštích 10 let zase počkáme, tak ten deficit našeho důchodového systému půjde jenom na penze, bude kolem 3% HDP, pak půjde zase po dalších desítkách let půjde na 5% HDP. Čili my ty současné deficity, které teď generujeme, tak budeme generovat jenom díky penzím, plus ještě navíc to plýtvání politika, takže budeme mít dvojnásobné nebo trojnásobné deficity veřejných financí, než máme teď. Pokud se na to vykašleme.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Varuje analytik Reifesenbank Aleš Michl. Zatím Česká republika zůstává ve středoevropském regionu jednou z posledních zemí, která důchodovou reformu ještě nepřijala. Polsko se k tomuto kroku už odhodlalo už v roce 1999 a Slovensko o 6 let později v roce 2005. Jaký model slovenská vláda zvolila a jak dnes na Slovensku důchodový systém funguje, na to jsem se zeptala místopředsedy slovenské vlády a současně slovenského ministra práce, sociálních věcí a rodiny, Jozefa Mihála.

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Současný systém na Slovensku je sestavený ze 3 pilířů, první pilíř je klasický průběžný systém, do kterého platí všichni pojištěnci, druhý pilíř je založený na kapitálovém spoření na báze osobních důchodových účtů, přispívají do něho ti, kteří se do něho dobrovolně zapojili. A třetí pilíř je doplňkový systém, který je vysloveně na dobrovolné bázi. Platí, že ti pojištěnci, kteří jsou zapojeni v druhém pilíři, svoje odvody, které odvádějí, dělí na 2 části. Jedna část zůstává v průběžném systému, druhá část jde do druhého pilíře. To znamená, že ti občané, kteří zůstali jen v prvním pilíři, všechny ty důchodové odvody ve výši 18% platí do průběžného systému, v druhém pilíři tedy nejsou zapojeni vůbec, a ti občané, kteří se zapojili do druhého pilíře, tak platí také 18%, čili výška těch plateb je úplně stejná. Ale ti, kteří jsou v druhém pilíři, tak těch 18% se dělí na dvě poloviny, 9% zůstává v průběžném systému, a 9% jde do kapitalizačního druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Vy jste prozradil, že do druhého pilíře se dobrovolně zapojil jeden milion a 400 tisíc Slováků. Co je k tomu vedlo, jakou měli motivaci, aby se sami zapojili dobrovolně do druhého pilíře?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Z přibližně 1,9 milionů pojištěnců na Slovensku je víc než 1,4 milionů zapojeno do druhého pilíře. Je to dáno více faktory. Jednak samozřejmě to způsobila dobrá reklamní kampaň, kterou vedly budoucí důchodové správcovské společnosti, kteří takto získávaly klienty. Jednak sítě, důchodové společnosti vybudovaly síť zprostředkovatelů, kteří získávali klienty. A objektivně určitě je velmi atraktivní druhý pilíř díky tomu, že je tam zavedený princip dědění naspořených úspor. Co to znamená? Znamená to, když spořitel, který je v druhém pilíři, si nakumuluje určité prostředky v druhém pilíři, já nevím, 50 tisíc eur, když jsem trošku optimista. A tento spořitel zemře ještě předtím, než stihne čerpat důchod, tak tyto jeho úspory zdědí jeho pozůstalí, kdežto kdyby byl v prvním pilíři, tak samozřejmě žádné dědění se nekoná. Faktor možnosti dědění úspor v druhém pilíři sehrál významnou úlohu při rozhodování se Slováků, aby šli do druhého pilíře.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jaké byly náklady reformy, jak byla finančně nákladná, náročná a z čeho jí Slovensko financovalo?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Ten proces samotného spuštění reformy pro Slovensko náročný nebyl. Ty náklady si v podstatě financovaly samotné ty správcovské společnosti z hlediska náboru klientů, náboru pojištěnců. A ty náklady byly relativně vysoké. Druhá věc je ta, tím že milion 400 tisíc Slováků si vlastně svoje důchodové odvody dělí na poloviny, do průběžného systému jde tedy jen poloviny z těch odvodů. Tak důsledkem toho je skutečnost, že Slovenská sociální pojišťovna, to znamená reprezentant toho průběžného systému, má každoroční deficit, protože důchody, které musí vyplácet současným důchodcům, jsou o mnoho vyšší než platby, které reálně přijme od pojištěnců. A ten výpadek příjmů, které následně musí sanovat státní rozpočet, je v tomto momentu okolo 800 milionů eur ročně.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Z čeho se tento výpadek sanuje právě?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Do roku 2009 byl tento výpadek sanovaný z privatizačních příjmů. Tento zdroj se koncem roku 2009 vyčerpal, čili v tomto roku, v roce 2010 tento výpadek vlastně znamená zvyšování rozpočtového deficitu. A de facto zvyšování státního dluhu Slovenské republiky. Ten schodek, který máme, tak financujeme vydáváním státních dluhopisů, jednak tím, že jsme o to více tlačení do korektní a zodpovědné rozpočtové politiky. Protože ano, je to na jedné straně výpadek, je to suma, která se pohybuje něco těsně nad 1% HDP, čili opravdu není to jednoduché. Ale i to je součást filozofie středopravé vlády, která je na Slovensku, zodpovědného chování. Samozřejmě uvědomujeme si, že nám to zvyšuje deficit, ale je to přenášení těch budoucích dluhů, které bychom jinak museli platit střední nebo mladí generace svým rodičům v budoucnosti, tak to že to děláme už teď, to znamená snižování problémů, které by byly někdy v roce 2030, v roce 2040. Čili je to zodpovědné chování se. Ten deficit chceme tedy jednak řešit tím, že umožníme vstup zahraničního kapitálu a vstup investorů do některých státních podniků jako je například Bratislavské letiště nebo Cargo, čili podnik, který zabezpečuje dopravu po železnici. A to budou v podstatě zdroje, které půjdou na krytí nákladů důchodové reformy.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Řekl byste, že se reforma na Slovensku osvědčila? Že se ten způsob, který zvolilo Slovensko, který zvolila slovenská vláda pro to, aby prosadila reformu, že byl ten správný?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
To je otázka politického rozhodnutí a jednoduše je to o tom, o co těžší to máme nyní, tak o to lehčí to budeme mít v budoucnosti. Tam platí přímá úměrnost. O co více by se váhalo a o co slabší by byl ten druhý pilíř, tak o to větší problémy by byly v budoucnosti, to je jednoduše systém, kdy pokud problém řešit nebudete, o to větší ho budete mít v budoucnosti o několik let, možná několik desítek let, to je otázka na demografy a podobně. Ale tím, že jistým způsobem přináší tato generace jistou oběť, tak tím získává v budoucnosti.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Kdy čekáte, že už nastane na Slovensku ta pozitivní fáze reformy, tedy že začne ten schodek důchodového účtu snižovat a naopak se vyrovná?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Podívejte, tato reforma začala v roce 2005, to znamená, dnes máme lidi, kteří už 5 let si platí odvody na osobní důchodové účty. A dnes je podle zákona nutná doba 15 let, aby se tyto důchody začaly vyplácet. My pravděpodobně tu dobu 15 let zkrátíme, pravděpodobně na 10, nechci předbíhat, ale tyto úvahy jsou velmi reálné. To znamená, že je předpoklad, že už za 5 let by se měly začít vyplácet první důchody z kapitalizačního systému, z druhého pilíře. A to v tom momentě bude znamenat, že to kyvadlo se začne obracet. To znamená, tito důchodci, kteří tam budou za 5 let odcházet do důchodu, nebudou tak zatěžovat průběžný systém, protože část těch důchodů už bude financovaná z jejich důchodových účtů. Čili za 5 let se ta miska vah začne obracet v prospěch celého rozpočtu.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Nepřišli někteří Slováci během finanční krize o část svých budoucích důchodů právě proto, že si vybrali soukromé penzijní fondy a investovali do těch rizikovějších produktů?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Správcovské společnosti už před krizí investovaly poměrně konzervativně a v růstových fondech, jejichž primární úlohou je investovat do akcií, v růstových fondech už před krizí ta váha těch investic do akcií byla jen kolem 15%. Tato konzervativní strategie správcovských společností znamenala, že v roce 2008, kdy došlo k pádu cen akcií, nebyly ty ztráty až tak vysoké. Což je na jedné straně, při veškeré té smůle, která tedy byla, spojení s krizí v roce 2008, na jedné straně relativně dobré. Špatné je ale to, že v těchto měsících, teda v postatě od druhé poloviny roku 2009, kdy došlo k zotavení akciových trhů a když došlo k nárůstu cen, tak místo toho, aby důchodové společnosti začaly znovu akcie nakupovat a abychom tedy zažívali ten pozitivní růst akcií i v podobě zvyšování se hodnoty majetku spořitelů, tak rozhodnutími předešlé vlády došlo k tomu, že nastavené pravidla investování, hlavně nastavené pravidla porovnávání výkonnosti fondů, dotlačily správcovské společnosti k tomu, aby vlastně vůbec neinvestovaly do nákupu akcií. A tím ze zákona vlastně došlo k jistému znehodnocení majetku spořitelů. Anebo lépe řečeno, nevyužívá se ten potenciál, který by se využívat mohl díky růstu akcií. Výkonnost akciových fondů je porovnávána na 6měsíční bázi, což je velmi krátké časové období. Ale co je horší, tak v případě, že výkonnost toho jimi spravovaného fondu je pod zákonem stanovenou úrovní, tak musí ty jakési ztráty doplatit z vlastních zdrojů. A to vlastně znamená pro tyto důchodové společnosti, že vůbec nejsou ochotné investovat do akcií, protože v případě nějakého dalšího případného výkyvu by na to vlastně doplácely z vlastních zdrojů a na to žádná správcovská společnost samozřejmě neudělá, aby takto riskovala.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Tyto pravidla se budou měnit?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Pravidla my budeme měnit, u mě na ministerstvu je už delší čas, existuje pracovní skupina, která je složená z pracovníků ministerstva, z nezávislých expertů, se zástupci důchodových společností, jsou tam zástupci Národní banky Slovenska. A připravujeme poměrně rozsáhlou novelizaci zákona o starobním důchodovém spoření, zákona o druhém pilíři, kde součástí těch změn budou i jiné pravidla investování, jiné pravidla porovnávání výkonnosti tak, aby tyto bariéry byly odstraněné.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jak hodnotíte návrhy reformy důchodové, které připravila takzvaná Bezděkova komise?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
No v první řadě bych doporučil, aby se návrhy co nejrychleji zrealizovaly do praxe, protože podle mého názoru jste ztratili poměrně hodně času. Na druhé straně, když porovnáme to, co máme na Slovensku, že až 9% jde na důchodové účty, podle vašich návrhů jsou to jen 3%, tak není to příliš odvážné, když to mám diplomaticky nazvat, čili možná bych doporučil trošku větší smělost. Ale samozřejmě to je jednak politické rozhodnutí, jednak tedy vychází z reality státního rozpočtu a podobně. Ale já bych byl na vašem místě trošku odvážnější.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Jaké kroky byste České republice při implementaci penzijní reformy doporučil na základě vašich zkušeností?

Host (Jozef Mihál, slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny):
Jednak bych trošku možná odvážněji v tom příspěvku do druhého pilíře, čili víc než 3% dát na druhý pilíř. A pokud jde o další doporučení, tak v první řadě udělat slušnou kampaň, kde by se poctivě vysvětlilo lidem, o co vlastně v této reformě jde, jaké to pro ně může mít výhody. Ale pravdivě pojmenovat i případné nevýhody, nic nezamlčovat. V druhé řadě by bylo dobré to udělat tak, aby ta kampaň nebyla příliš drahá. A aby ten nábor účastníků pro druhý pilíř vás nestál tolik, kolik stál důchodové společnosti na Slovensko, protože potom to pro budoucnost znamená poměrně vysoké poplatky za správu fondů, protože ty důchodové společnosti se samozřejmě chtějí ty své úvodní startovací náklady nějak vykrýt. Čili doporučuji to udělat rychle, doporučuji to udělat lacině, ten start. Ale zároveň i poctivě a zodpovědně z hlediska komunikace vůči lidem.

Moderátor (Naďa Bělovská):
Doporučuje místopředseda slovenské vlády a současně slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny, Jozef Mihál. Od mikrofonu Studia Česko se loučí Naďa Bělovská.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek v rozhovoru pro deník Právo, hovořil o svém působení v úřadu v souvislosti s uplynutím prvních 100 dní vlády kabinetu premiéra Petra Nečase. Co se za tuto krátkou dobu podařilo uskutečnit, jaká opatření musela být přijata a jaké se chystají další změny v působnosti resortu, odpovídal ministr Drábek.
Právo, 20. 10. 2010

Vláda, v níž jste se ujal funkce ministra práce a sociálních věcí, byla jmenována právě před sto dny, 13. července. Čekal jste, že si užijete sto dnů hájení?

Vláda nastoupila v době, kdy si žádný z ministrů sto dnů hájení nemohl dovolit. Byli jsme postaveni do velmi obtížné situace, se kterou jsme ale počítali. Nastoupili jsme v polovině července a okamžitě jsme museli začít připravovat návrh státního rozpočtu na rok 2011. To je práce, která se obvykle dělá už od května. Navíc nás čekal úkol ušetřit deset procent provozních výdajů státu a nastoupit trajektorii směrem k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Návrh státního rozpočtu i doprovodné zákony, které ho umožní naplnit, jsou už předloženy Poslanecké sněmovně. Myslím, že to je za prvních sto dnů „hájení“ dobrý výsledek.

Odboráři prohlašovali, že s vámi nemají osobní problémy, protože se znáte z tripartity ještě z dob vašeho působení v hospodářské komoře. Zatím vám ale „nadělili“ například demonstraci a stávkovou pohotovost. Berete to osobně?

Neberu to osobně, nicméně netěší mne to. Já jsem skutečně předpokládal, že se na základě našich předchozích jednání podaří vytvořit atmosféru, kdy budeme věcně diskutovat o jednotlivých návrzích. To neznamená, že spolu musíme navzájem souhlasit, ale že budeme společně hledat východisko.

Jako ministr práce a sociálních věcí asi nebudete bodovat na žebříčcích popularity. Připravoval jste se nějak na úlohu „zlého muže“?

Ve chvíli, kdy byly po koaličních jednáních TOP 09 svěřeny resorty, v nichž se předpokládají skutečně významné strukturální změny, jako jsou ministerstva financí, zdravotnictví nebo práce a sociálních věcí, jsem to vzal jako výzvu. Smířil jsem se s tím, že některé kroky budou nepopulární. Ale k tomu nám voliči dali mandát a udělali to právě proto, že jsme otevřeně říkali: nemůžeme pokračovat v trendu, který byl nastolen v uplynulých letech.

Kdo vás častěji navštěvuje ve vaší poslanecké kanceláři? Vděční voliči proto, aby vám poděkovali, že důsledně prosazujete svůj program, anebo třeba státní zaměstnanci, aby vám „poděkovali“ za chystané změny v tarifních platech?

Myslím, že tyto dvě skupiny názorů jsou celkem rovnoměrně vyvážené. Samozřejmě se ozývají lidé, kterých se navrhované kroky bezprostředně dotýkají. To je ale obecný lidský přístup: všichni víme, že se musí šetřit, ale ve chvíli, kdy se to dotkne konkrétně mé peněženky, samozřejmě nad tím nebudu jásat. Těm se snažím trpělivě vysvětlovat, že to není věc individuálního poškození konkrétního člověka, ale že je potřeba šetřit rovnoměrně. A pak chodí také lidé, kteří nám skutečně dali důvěru. Ti se spíše obávají, abychom neuhnuli, nerozmělnili ty kroky a skutečně dodrželi všechno, co jsme před volbami slibovali.

Dočká se někdy Ústecko, za které jste se dostal do Sněmovny, chvíle, kdy je na posledních příčkách žebříčku nezaměstnanosti vystřídá jiný region?

Pokud se vládě podaří naplnit kroky, které jsme si předsevzali, je tady velká šance, že se nám velmi výrazně sevřou ty rozevřené nůžky mezi severními Čechami nebo severní Moravou a ostatními regiony.

Doznívání recese a oživování ekonomiky znamená snižování nezaměstnanosti. Firmy se ale mezitím z úsporných důvodů naučily zvládat práci s menším počtem lidí. Vrátí se ještě někdy nezaměstnanost na předkrizovou úroveň?

Že se to firmy naučily, je přece správné! Česká ekonomika – doufám – nemá ambici být založena na levné pracovní síle. Je výborné, že firmy postupují v technologickém rozvoji a produktivitě práce – to je směr, kterým se má česká ekonomika ubírat. Že zároveň s tím musíme „lajnovat“ to hřiště, aby to bylo motivační pro vytváření co nejvíce pracovních míst, je naprosto zřejmé. Úlohou státu je ale právě jen to lajnování, nikoli pomoc jednot -livým hráčům. Nebudeme tedy říkat: toto je správný způsob podnikání, tento obor chceme preferovat, tento region budeme podporovat nějakými nadstandardními dotacemi. To musí být aktivita jednotlivých podnikatelských subjektů.

Zaměstnancům jste už několikrát vzkázal, že nejlepší podpora, jaké se jim může od státu dostat, je podpora jejich zaměstnavatelů. Pro ty ale máte v návrzích na změnu legislativy připraveno například prodloužení doby, po kterou zaměstnanci vyplácejí nemocenské, na tři týdny. Čím je tedy ve skutečnosti podpoříte?

Vzhledem k délce legislativního procesu, jak je nastavena, je jasné, že během pěti měsíců není možné udělat nějaký zásadní obrat. Také jsme jasně deklarovali, že ty systémové kroky chceme směřovat k 1. lednu 2012. To, co souviselo s návrhem státního rozpočtu na rok 2011, byly skutečně parametrické změny, které měly zajistit výraznou změnu v chování státu při hospodaření se státními prostředky. Měli jsme dvě možnosti: jít cestou zvyšování daní, což jsme nechtěli, nebo zvolit právě prodloužení doby, po kterou vyplácí náhradu mzdy zaměstnavatel. Před dvěma lety, kdy bylo rozhodnuto o převedení části této náhrady na zaměstnavatele v prvních čtrnácti dnech, ušetřilo snížení pojistného zaměstnavatelům přibližně deset miliard korun. To, že příští rok budou zaměstnavatelé vyplácet náhradu tři týdny, ubírá z těchto deseti miliard polovinu. Stále ještě je to tedy proti předchozím letům velmi výrazně kladné opatření.

Osobně už jsem ve věku, kdy mne začalo zajímat datum odchodu do důchodu, i když je zatím relativně velmi vzdálené. Posunete mi je během svého funkčního období ještě dál?

Na to vám stoprocentně odpovědět nemohu. Je to věc, která souvisí s důchodovou reformou. Propočítáváme jednotlivé varianty. Je jasné, že chceme udržet průběžný pilíř důchodového systému, který se týká naší věkové kategorie. Pro lidi nad čtyřicet let, kteří už nemají možnost se zapojit do nově vznikajícího kapitálového pilíře, bude naprosto rozhodující. V dalších dvaceti letech tak musíme vytvořit předpoklady, aby průběžný pilíř byl dostatečně finančně vybaven. Předpokládám, že nadále budeme valorizovat důchody nejen o výši inflace, aby se jejich reálná úroveň nesnižovala, ale i o třetinu průměrné mzdy, aby se důchodci spolupodíleli na celkovém bohatnutí země. Proti jiným zemím máme velkou výhodu, že už před lety byl nastaven trend postupného zvyšování věku pro odchod do důchodu. To se teď zpětně ukazuje jako velmi prozíravé rozhodnutí a ocenění za to zasluhují všechny bývalé politické reprezentace. Mimo jiné nás to uchránilo před vášněmi, které se teď rozpoutaly ve Francii nebo před nedávnem v Řecku. Jestli ta trajektorie zůstane tak, jak je dnes nastavena přibližně do roku 2030, nebo v ní bude muset dojít ještě k nějakým úpravám, to se teprve ukáže. Já osobně si nemyslím, že by mělo dojít k nějakým razantním změnám.

Už dnes ale mají lidé z věkové skupiny 50+ velké potíže najít zaměstnání, pokud o ně přišli. Co pro ně udělá stát, který bude vyžadovat, aby každý občan pracoval ještě dlouho po šedesátce?

To je velmi závažná otázka, kterou neřešíme jen u nás v České republice. Je třeba k tomu říci dvě zásadní věci. Zaprvé už dnes není myslitelné, aby člověk po celou pracovní kariéru vystačil s tím, čím se jednou vyučil nebo co vystudoval. Pracovní kariéra je také o mnoho delší, než bývala před 50 léty. Dříve to byl problém baletek nebo letušek, dnes je to problém celospolečenský. Každý člověk to bude muset zvažovat při výběru své profesní orientace. Zadruhé tomu musí společnost čili stát jít naproti. Počítáme tedy v rámci aktivní politiky zaměstnanosti s rekvalifikacemi, doškolováním pro lidi, kteří potřebují změnit profesi. Proti současnému stavu to ale chceme mnohem více směrovat na konkrétního zaměstnavatele. V některých současných rekvalifikačních programech je totiž úspěšnost jejich absolventů na trhu práce jen mezi pěti až deseti procenty. Takže 90 procent vložených finančních prostředků nepřináší žádný efekt.

To ale znamená mnohem užší spolupráci s firmami a zároveň mnohem sofistikovanější nastavení jejich HR

To zcela určitě. Na druhé straně je pro to také potřeba vytvořit nutné předpoklady i na straně státu a úřadů práce. Musíme rozlišit ty, na které skutečně máme zaměřit pozornost, úsilí a finanční prostředky, tedy ty, kdo přistupují aktivně k hledání zaměstnání a jsou ochotni pro to i individuálně něco udělat, od těch, pro které být nezaměstnaný je životní styl. U těch pak musíme eliminovat možnosti nelegálního přivýdělku a chovat se k nim tak, že si tento životní styl zvolili dobrovolně.

Jenže tito lidé jsou většinou nezaměstnatelní, dlouhé roky po skončení školní docházky například zůstávají absolventy bez praxe. Jakou šanci budou mít na trhu práce?

Počítáme s tím, že by nám mělo pomoci výrazné rozšíření veřejné služby. To je způsob, jak tyto lidi – pokud ovšem nejsou pevně rozhodnuti, že se žádné aktivity nezúčastní – zatáhnout do toho běžného pracovního režimu. Jde nejen o to, dát jim alespoň nějakou práci, ale i o to, aby jejich děti viděly, že pracovat je normální. Bohužel například v některých regionech právě v Ústeckém kraji už vyrůstá generace dětí, které takový běžný životní rytmus neznají.

Teď jste se dotkl druhé části agendy MPSV, která se týká mimoekonomických opatření. Co chystáte v této oblasti?

Chceme velmi výrazně posilovat terénní práci a práci s rodinami. To je oblast, na kterou chci dát mnohem větší důraz nejen ve věcném, ale i finančním vyjádření. Probíhá například diskuse o tom, že u nás je velmi vysoká míra ústavní výchovy dětí. I to je důsledek nedostatečného důrazu na terénní práci. Kritizují to i nestátní organizace, jako je Fond ohrožených dětí, a musím říci, že mají do značné míry pravdu. Proto bych tu situaci chtěl velmi rychle zlepšit. Tak, aby do té nejdražší a bohužel i méně efektivní ústavní péče spadlo co nejméně dětí.

Lidé budou dostávat buď jednu superdávku nebo maximálně čtyři druhy dávek. Vyplácet by je mohly úřady práce. Kdo nebude chtít pracovat, automaticky skončí bez podpory a dostane jen životní minimum. To jsou chystané změny z dílny ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), které by mohly platit v příštím roce. V rozhovoru pro MF Dnes o těchto návrzích hovořil ministr resortu Jaromír Drábek.
MF Dnes, 13. 10. 2010

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek už má jasněji v tom, jak části nových důchodců přidat a kde na to vzít. Ještě letos chce prosadit vznik centrálního úřadu práce a zásadní změny zákonů chystá na příští rok: dlouho očekávanou důchodovou reformu, úplné překopání systému sociálních dávek a jejich sjednocení a výplatu na jednom úřadě.

Ústavní soud letos ohledně důchodů rozhodl, že od října 2011 musí být penze vysokopříjmových nových důchodců vyšší. Už má ministerstvo hotové řešení? S nálezem Ústavního soudu se vypořádáme ve dvou krocích: zaprvé musí dojít ke snížení stropu na sociální pojištění, to bude až od roku 2012 (v souvislosti s důchodovou reformou). Zadruhé bude nový vzorec pro výpočet důchodu.

Jaké máte varianty pro nový výpočet důchodu?

Varianty zatím nebudu komentovat, dopracovávají se. Upravíme výpočet důchodu prostřednictvím redukčních hranic tak, aby náhradový poměr (důchod ku průměrné mzdě občana, pozn. red.) byl pro vysokopříjmové důchodce vyšší.

A kde by podle vašich variant ten náhradový poměr měl být?

Chceme zvýšit náhradový poměr někam mezi 20 a 25 procent. Bude to zajištěné pro všechny důchody přiznávané k prvnímu říjnu příštího roku.

Kolik bude navýšení vysokopříjmovým důchodcům stát?

Zadání je naprosto jednoznačné: změna musí být fiskálně neutrální. Už teď máme deficit důchodového účtu přes 20 miliard korun.

Takže snížíte důchody novým nízkopříjmovým důchodcům? Ti mají náhradový poměr nejvýhodnější.

Nebude to tak. A žádné peníze z jiných zdrojů tam skutečně nepůjdou. Řešení by mělo být sociálně co nejcitlivější.

Jak jsou daleko vaše práce na důchodové reformě?

Parametricky vyhodnocujeme, neřeknu nic konkrétního. Budeme vycházet z práce Bezděkovy komise a NERV.

Bezděkova komise mimo jiné navrhuje, aby se důchody valorizovaly pouze inflace, a nikoliv podle růstu reálné průměrné mzdy. Přijmete to také?

Nebudu to navrhovat. Je oprávněné, aby se důchodci podíleli na zvyšování celkového bohatství země, jinak by to bylo nefér.

Vláda v září schválila balík změn zákonů v sociálně-pracovní politice, například vyrovnání celkového příspěvku u dvouleté a čtyřleté rodičovské. Vy jste měl původně radikálnější návrh – zavést volitelnou délku rodičovské dovolené a volitelnou výši příspěvku. Dojde k tomu?

Změna byla odsunuta o rok. Převážil pohled rozpočtové opatrnosti, obavy z toho, že by si velká skupina rodičů zvolila vyšší příspěvek než dnes a znamenalo by to krátkodobý rozpočtový náraz v roce 2011.

Kdy se rodiče, kteří nemohou dát dítě do školky, dočkají slibovaných miniškolek, firemních školek a uzákonění vzájemné rodičovské výpomoci?

Záleží na ministerstvu průmyslu. Náš návrh je připraven a můžeme do toho jít při nejbližší změně živnostenského zákona. Péče o děti by pak byla uznávána jako daňový náklad.

Co myšlenka přenést například dávku přídavků na děti do slevy na dani?

Při koaličním vyjednávání nebyla shoda na parametrech, aby byla proveditelná. TOP 09 chtěla sjednotit dnešní dvoukolejný systém. Zvlášť se zpracovává 360 tisíc žádostí rodičů o přídavky na děti a vedle toho běží systém slevy na dani na dítě, který je administrativně méně náročný. Neříkám, že se o to nepokusíme v budoucnosti, je to ale dlouhodobý úkol.

Úřady práce ve spolupráci se správou sociálního zabezpečení, inspektorátem bezpečnosti práce, cizineckou policií a celníky provádí od září intenzivní kontroly u zaměstnavatelů. Co si od nich slibujete?

V minulosti byly kontroly příliš zaměřené na plnění administrativních povinností. Přesouváme důraz na kontroly v terénu. Je to mnohem náročnější pro kontrolující, kontrolovat přímo ve firmě, v terénu, neohlášen.

Jaké máte možnosti viníky potrestat?

Kromě finančních sankcí nově dáváme také podnět živnostenskému úřadu na odebrání živnostenského oprávnění, podáváme trestní oznámení, pokud máme podezření, že došlo k podvodu. Kontroly mají především preventivní funkci. Je třeba, aby všichni věděli, že porušování pravidel se nevyplácí.

Někdy je téměř nemožné porušení zákona prokázat – tedy práci načerno nebo na švarcsystém. Budete s tím něco dělat?

Vytipováváme potřebné zákonné úpravy, aby byla kontrola účinnější. Jednou z nich je písemná dohoda o provedení práce, jejíž návrh prošel vládou. Dosud stačilo při kontrole prohlásit, že jste dohodu uzavřeli ústně, i když tam dotyčný do té doby dělal načerno.

Chystáte se zřídit centrální Úřad práce České republiky, který zastřeší dnešních 77 okresních úřadů práce. K čemu to bude dobré?

Systém, kdy úřady práce řídí jednostupňově přímo ministerstvo, není dostatečně efektivní. Potřebujeme, aby struktura úřadů práce byla manažersky řiditelnější, sdružíme obslužné záležitosti jako péči o zaměstnance, účetnictví, vnitřní administrativu. Budeme moci flexibilně zaměstnance nasazovat na činnosti podle potřeby. Sjednotí se také kvalita služeb úřadů práce po celé republice.

Budou mít úřednice úřadu práce více času na jednotlivé klienty?

Potřebujeme restrukturalizovat agendu úřadů, abychom měli dostatečnou kapacitu na kontrolní činnost, a chceme se zaměřovat na závažná pochybení. Ze systému chceme eliminovat lidi, kteří jsou v něm jen formálně a nemají zájem získat práci. Stát za ně platí zdravotní pojištění a doba v evidenci se jim započítává do nároku na důchod. Často si k tomu ještě nelegálně přivydělávají. Nově na to nebudou mít čas, budou muset vykonávat veřejnou službu, nebo o dávky přijdou.

Jak vypadá váš projekt jediného superúřadu pro jednu superdávku?

V žádném případě nechci mluvit o superúřadu. V tuto chvíli to znamená sjednotit výplatu dávek do jedné instituce, zvažujeme do jaké. Většina dávek je dnes vyplácena úřady práce, takže v tuto chvíli je nejpravděpodobnější sjednotit je tam. Nahrává tomu i chystaná změna struktury úřadů práce.

Jak by měla vypadat superdávka?

Od 1. ledna 2012 chceme současných 18 typů sociální pomoci a dávek sdružit. Kdo se tomu poloprofesionálně nevěnuje, nemá šanci se vyznat, na jakou sociální pomoc má nárok. Nově bude jedna žádost, jedny přílohy – například jeden lékařský posudek. Ne několik paralelně zpracovávaných záležitostí, které musí někdo vyplnit a úředníci posoudit a vyplatit.

Jak z toho uděláte jedinou dávku?

Buď bude jedna vícekriteriální dávka, nebo tři až čtyři dávky podle typu sociální pomoci – pro ty, co ztratili práci, pro zdravotně postižené, pro ty v sociálně tíživé situaci a pro rodiny s dětmi. Případně poslední dvě sloučíme jako sociálněrodinnou dávku. Sloučené budou lépe kontrolovatelné. Pracovník, který ji přiděluje, bude mít celkový přehled o situaci rodiny.

Budete se inspirovat Slovenskem? Tam se chystají zavést jednotnou dávku ve výši maximálně 185 eur měsíčně, odstupňovanou podle výše příjmu.

Budeme využívat zahraniční zkušenosti a s kolegou ministrem práce Jozefem Mihálem, kterého znám 20 let, intenzivně komunikuji.

Ušetříte také na výši dávek?

Nebudu navrhovat, abychom měnili kritéria přidělování ani výši podpory. Systém je věcně velmi dobře nastaven, Česko patří v Evropě mezi země s nejnižším ohrožením chudobou. Celkově by se měl snížit objem díky účinnější kontrole a lepšímu směrování dávek.

Dotklo by se to nějak osmitisícihlavého molochu ČSSZ, který vyplácí důchody a nemocenskou?

Minimálně důchody mu zůstanou. Dlouhodobě zvažujeme převedení nemocenských dávek pod zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovna má smlouvu s lékařem, který pojištěnce léčí a rozhoduje o jeho pracovní schopnosti. Je mnohem logičtější, aby dozor nad tím měla zdravotní pojišťovna, která má s lékařem obchodní vztah, než sociální správa, která ho nemá.

Předložíte do konce roku ještě nějaký návrh zákona?

V připomínkovém řízení je jen zákon o úřadech práce. Zato v příštím roce chystáme tři stěžejní položky: sjednocení výplaty sociálních dávek, důchodovou reformu a návrh komplexní novely zákoníku práce.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek byl hostem na Radiožurnálu, kde hovořil o snižování platů představitelů státní moci a soudců. Platy ústavních činitelů by měly být sníženy o 5%.
Radiožurnál, 6. 10. 2010

Moderátor (Petr Král):
Politikům a soudcům by se měli snížit platy, vyplývá to z návrhu zákona o platech ústavních představitelů, soudců a státních zástupců, ten by dnes měl být předložen vládě. A to ministerstvem práce a sociálních věcí. U telefonu je teď ministr Jaromír Drábek, dobré ráno.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Dobré ráno.

Moderátor (Petr Král):
Pane ministře, dá se říct, že budete dnes, tedy hlasovat pro snížení vlastně i vlastního platu. Ono méně mají totiž podle návrhu brát i ministři. Je tomu tak?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Ano, je tak, ten zákon se týká všech ústavních činitelů, to znamená, představitelů státu a soudců. Je důležité ten signál vyslat, tak jak vláda nakonec slíbila i ve svém programovém prohlášení. Je prostě potřeba abychom začali u sebe. Platy ústavních činitelů byly sníženy už na minulý rok, na respektive, na letošní rok, na příští rok navrhuji další snížení platů ústavních činitelů o 5%.

Moderátor (Petr Král):
O 5%, jak jste dospěl zrovna k tomuto číslu?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Je to tak, že už na letošní rok byly platy ústavních činitelů sníženy o 4%, takže dohromady to snížení v podstatě od roku 2007, včetně zmražení úrovní, činí přibližně 10%. Chceme tuto výši zvolit proto, že vláda se zavázala k tomu, že sníží provozní výdaje státu, včetně platů ve státní správě a v celé veřejné zprávě o 10%. Tak abychom se pohybovaly v rámci tohoto čísla.

Moderátor (Petr Král):
Upřímně, v těch penězích celkově, není to přece jenom málo, 4% při těch celkových škrtech?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tak já myslím, že je potřeba říct i ta související opatření, zároveň s tím, jde návrh, nikoliv z mého ministerstva, protože, protože tam je ta resortní příslušnost jiná, jde návrh na zdanění poslaneckých náhrad, ty si myslím, že je také velmi důležitý prvek a třetí důležitý prvek, který už prošel vládou je to, že od 1. ledna budou mít všichni ústavní činitelé stejné nároky na nemocenské jako všichni ostatní zaměstnanci. To znamená, už nebude přetrvávat ten stav, že poslanci, senátoři, ministři, soudci, budou mít nějaké nadstandardní výhody při čerpání nemocenské. To si myslím, že je velmi důležité. Občané na to často upozorňovali a já jsem ten návrh předložil, prošel vládou, jaksi bez zaváhání naprosto jednomyslně.

Moderátor (Petr Král):
Do toho výčtu patří také hlava státu, o kolik peněz by podle toho vašeho návrhu přišel na platu prezident republiky?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tam je ten pokles úplně stejný, jako u všech ostatních ústavních činitelů. To znamená, oproti roku 2007 je to přibližně o 10% a já chci zdůraznit, že už, už od roku 2007 nebo počínaje 1. lednem 2008, nerostou platy ústavních činitelů. To si myslím, že je velmi důležité, na rozdíl od všech ostatních platů. Tak platy ústavních činitelů jsou na úrovni roku 2007. Ten pokles je úplně stejný jako u všech ostatních.

Moderátor (Petr Král):
Pokud bychom teď vzali dohromady peníze politiků, státních zástupců, o které tedy mají podle toho návrhu přijít. Kolik by to přineslo do státního rozpočtu celkem? Určitě to máte spočítané.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tam je potřeba říci, vůči které základně to vztahujeme. Protože tak jak právě mluvím o tom, že platy ústavních činitelů jsou do roku 2007 zobrazené, to znamená, že se nevalorizují podle zákonného schématu, tak pokud by se valorizovali podle zákonného schématu pro rok 2011, tak oproti tomu je ta úspora více než miliardy korun. Je důležité ale říci, že tam je zvláštní otázka soudců, protože soudcům, tak jako všem ostatním ústavním činitelům byl za letošní rok plat snížen o 4%, nicméně Ústavní soud svým nálezem toto rozhodnutí zrušil a od 1. října jsou soudci zase v té původní úrovni platů, to znamená nesnížené.

Moderátor (Petr Král):
Jak chcete zabránit dalším stížnostem u Ústavního soudu?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Tak už jsme na to reagovali tak, že jsme rozdělili v zákoně naprosto jasně oblast obecně ústavních činitelů a oblast soudců, tak aby nemohlo dojít k žádným pochybnostem, protože vzhledem právě k tomu nálezu ústavního soudu od 1. října soudci mají nesnížené platy, tedy je to snížení pro rok 2011 navrhované o 5% je u soudců proti té nesnížené částce. Já považuji za velmi nešťastné, že ten systém je nastavený tak, že soudci stejně jako politici rozhodují o svých vlastních platech. Protože myslím si, že i soudci by v této situaci, v té situaci, v jaké jsou veřejné finance, tak by se prostě měli spolupodílet na úsporách státu a já musím upřímně říci, že pokud navrhuji na příští rok snížení platů soudců, tak se mi to navrhuje mnohem lépe, než například snížen podpor rodinám s dětmi nebo zdravotně postiženým občanům.

Moderátor (Petr Král):
Ale přesto jsme byli v rovině toho, že si myslíme a doufáme. Znovu, dá se nějak zabránit dalším stížnostem?

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Samozřejmě nedá, na to každý občan ústavní právo, to je samozřejmě právem každého, kdo se cítí poškozen. Nicméně, tak jak jsem říkal, ten nález, ty nálezy v minulosti se odvíjeli od toho, že byly snižovány platy, pouze ústavním činitelům. Protože ta původní platová základna se odvíjí od průměru platů ve veřejné správě. V tuto chvíli je to tak, že pokud snižujeme na příští rok objem platů ve veřejné správě o 10%. Tak je naprosto nezpochybnitelné, že na tomto snížení se musí podílet všechny kategorie státních zaměstnanců, tedy i soudci.

Moderátor (Petr Král):
Říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Díky a na slyšenou.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Na slyšenou.

V pořadí již II. ročník tzv. „Týdne sociálních služeb“ v ČR dnes odstartoval svou týdenní pouť, během které se veřejnosti představí více jak 400 poskytovatelů sociálních služeb u nás. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) spolu s˙Asociací poskytovatelů sociálních služeb (APSS) tak chtějí všechny zájemce co nejlépe informovat o této problematice.
Radiožurnál, 4. 10. 2010

Moderátor (Jana Gulda):
Dnes začal Týden sociálních služeb. Ministerstvo práce spolu s˙Asociací poskytovatelů sociálních služeb tak chtějí všechny zájemce co nejlépe informovat o této problematice. Lidé se můžou podívat do azylových domů, denních stacionářů, domovů pro seniory nebo poraden. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z˙TOP 09 řekl, kolik zařízení se do akce zapojilo.

Host (Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí):
Do toho je zapojeno více než 400 poskytovatelů sociální péče, to znamená když si to přepočítáme průměrně na jeden okres, tak je to několik poskytovatelů v˙každém okrese. V˙každém místě ti poskytovatelé otevírají brány veřejnosti a veřejnost má možnost přímo na místě zjistit, na jaké úrovni jsou ty služby poskytovány, jaká je možnost přístupu k˙těm službám.

Aktuální změny zákoníku práce podle ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka nic nemění na odměňování zdravotníků v příštím roce. Drábek to dnes uvedl na konferenci o tarifních platech, která se konala v Senátu. Hrozbu stávkou, kterou Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče plánuje v případe potřeby na 15. října, proto označil za „naprosto nekorektní“.
ČTK, 1. 10. 2010

„Pokud v tuto chvíli probíhají jednání s představiteli odborů a základem toho jednání je, že pro oblast zdravotnictví se vůbec nic nezmění, tak naprosto nechápu, jakým způsobem to může být prezentováno tak, že je potřeba bojovat proti destrukci systému odměňování ve zdravotnictví,“ prohlásil ministr. Reagoval tak na vystoupení jedné z představitelek zdravotnických odborů.

Místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Ivana Břeňková označila ministrova slova za dobrou zprávu. „Ale my požadujeme, aby zůstaly zachovány tabulky platových tarifů v té výši, v jaké jsou, a to nejenom pro zdravotnictví, ale i sociální péči,“ uvedla.

Novela zákoníku práce, kterou minulou středu podpořila vláda, počítá s rozšířením takzvaného pásmového odměňování, podle něhož jsou už nyní odměňováni zdravotníci nebo umělci, na další okruhy zaměstnanců. Návrh současně ruší nastavení poměru mezi nejvyšším a nejnižším platovým tarifem a platovým stupněm, díky němuž nejvyšší mzda představuje 5,1násobek nejnižšího platového ocenění. Platové stupně odrážejí délku započitatelné praxe. Odborový svaz státních zaměstnanců návrh kategoricky odmítl, podle něj představuje destrukci dosavadního systému. Zdravotnické odbory kvůli původním návrhům ministerstva na změny platových tarifů vyhlásily stávkovou pohotovost. Minulé pondělí po jednání s ministerstvem zdravotnictví ústy své místopředsedkyně Dagmar Žitníkové odmítly návrhy, jimiž by se mzdy ve zdravotnictví dostaly pod úroveň platů po jejich loňském zvýšení. Obává se snižování počtu zdravotníků.

Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že dopady plánovaného desetiprocentního snížení v platové tabulce pro zdravotníky mají být rozpuštěny mezi platové třídy a platové stupně. Stejně jako u ostatních státních zaměstnanců by změny měly podle autorů umožnit odměňovat pracovníky podle jejich skutečných zkušeností a výsledků. Odboráři ale upozorňují na to že ve zdravotnictví v příštím roce nebudou peníze, pojišťovnám bude chybět deset miliard korun, na nenárokové odměny tedy nejspíš nebude.