Jaromír Drábek

23.5.2011
Pan Stanislav Stoklasa mi v příspěvku ve čtvrtečním Právu s titulkem Odpovědí mi ministři? klade dotaz týkající se tzv. kapesného pro klienty domovů pro seniory. Reaguji tedy na jeho výzvu a rád odpovím na otázku, která doslova zněla: „Můžete mi vysvětlit, jak to myslíte se zrušením tzv. kapesného, tj. 15 procent z důchodu, které nám zůstanou?“

Takzvané kapesné čili povinný zůstatek z příjmu u klientů pobytových zařízení sociálních služeb je nově pojímáno jako potřeba zajištění ochrany osob, které nemají dostatečné prostředky pro úhradu nákladů za poskytované pobytové služby v plné výši. Zároveň ale nevytváří „strop“ výše úhrad pro ty, kteří jsou ochotni a schopni se ve větší míře podílet na zajištění svých potřeb prostřednictvím sociálních služeb.

Současný systém stanovuje minimální zůstatek příjmu povinně, tedy i v případech, kdy je uživatel nebo jeho rodina schopna se na péči více finančně podílet. Navrhovaná úprava nově do systému úhrad zavádí testování majetkových a příjmových poměrů.

Umožní, aby poskytovatelé pobytových sociálních služeb upravili výši úhrady a ponechali minimální zůstatek příjmu v případech klientů s nižšími příjmy, a to na základě jejich žádosti, a to v současné výši 15 procent z příjmu klientů v domovech pro seniory, osoby se zdravotním postižením a domovech se zvláštním režimem a 25 procent z příjmu pro klienty v týdenních stacionářích.

S Národní radou osob se zdravotním postižením jsme se dohodli na kompromisním řešení, kdy o sníženou úhradu poplatků za bydlení a stravu si nově musí uživatel požádat a doložit svou příjmovou a majetkovou situaci. Zajistíme tak pomoc a podporu tomu, kdo finanční úlevu skutečně potřebuje.

 

publikováno v deníku Právo dne 23. 5. v rubrice Publicistika na straně 6

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek byl hostem v pořadu Radiofórum na Radiožurnálu, kde společně s dalšími hosty diskutoval o vládou schválené I. části sociální reformy, která mj. upravuje například systém poskytování dávek pro OZP či užívání průkazu osob se zdravotním postižením. Cílem reformy je především zjednodušit systém výplaty dávek, snížení administrativní zátěže a lepší zacílení na skutečně potřebné příjemce státní pomoci. Návrhy změn by měly začít platit od 1. ledna 2012.
Radiožurnál, 18.5.2011

Jan Bumba, moderátor:
Vláda dnes kývla na soubor návrhů, připravených ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem, které mají být páteří reformy sociálních zákonů. Řada z ministrových záměrů se ale nelíbí odborům, levicové opozici a proti některým z nich protestovali i zdravotně postižení lidé. Sepsali i petici, kterou dnes donesli na vládu. Před pár dny se přitom zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením dohodli s ministrem Drábkem na úpravách reformních zákonů. Já jsem před vysíláním mluvil s Václavem Krásou z Národní rady i s ministrem Jaromírem Drábkem. A pana Krásy jsem se nejprve zeptal, zda má tato petice ještě smysl, když ministr v řadě sporných bodů ustoupil?

Václav Krása, Národní rada osob se zdravotním postižením
Tak my jsme tu petici vyhlásili na manifestaci dvaadvacátého března. Sešlo se nám dvacet osm tisíc podpisů. A vedle toho běžela paralelně petice neslyšících, na kterou bylo nasbíráno celkem dvacet čtyři tisíc podpisů. A bylo by velmi škoda tuto petici nevyužít. my jsme ji předali panu premiérovi s tím, že jsme ho zároveň požádali, aby vláda akceptovala všechny naše návrhy, které jsme dohodli s Ministerstvem práce a sociálních věcí. A pan premiér mi přislíbil, že vláda určitě tyto věci schválí do těch reformních zákonů sociální reformy.

Jan Bumba:
Pane ministře, ty návrhy, se kterými dnes vyslovila souhlas vláda, ty obsahují už ty změny, na kterých jste se dohodli s Národní radou osob se zdravotním postižením?

Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí:
Ano, tak, jak jsme se dohodli na jednání s Národní radou osob se zdravotním postižením, tak já jsem přesně tak, jak byla formulována ta dohoda mezi ministerstvem a Národní radou, tak přesně tak jsem ty návrhy předložil vládě. A vláda s nimi vyslovila souhlas. A já bych chtěl ocenit tu poslední fázi jednání mezi Národní radou osob zdravotně postižených a ministerstvem, protože nakonec si myslím, že jsme došli k závěrům a ke společným formulacím, které na jedné straně nenarušují celkový koncept sociální reformy a na druhé straně vycházejí vstříc požadavkům zdravotně postižených.

Jan Bumba:
Proč to, pane ministře, bylo takhle na poslední chvíli? Proč jste některé ty změny nezapracoval do svých návrhů už dřív? Protože ty výtky nebo ty námitky byly známy už s předstihem?

Jaromír Drábek:
Tak to není otázka na mě, to je spíše otázka na pana Krásu. My jsme velmi pečlivě vypořádávali ty návrhy jednak z Národní rady, ale samozřejmě i mnoha dalších organizací. Nicméně v prvopočátku ten text nebo ten návrh byl odmítán jako celek. A my jsme se až v konečné fázi dostali k tomu, že jsme z toho vyčlenili body, o kterých jsme velmi podrobně jednali a na kterých jsme potom nalezli shodu.

Jan Bumba:
Pane Kráso, přišli jste skutečně se svými požadavky až na poslední chvíli?

Václav Krása:
Ne, ne. Pan ministr velmi dobře ví, že my jsme, to je pravda, odmítli ten návrh jako celek, protože byl pro nás v té podobě nepřijatelný tak, jak byl předložen. Ale zároveň jsme k tomu návrhu předali i velmi podrobné pozměňovací návrhy. Takže hned jsme chtěli, aby ministerstvo přikročilo k zapracování. A na vypořádání těch připomínek jsme bohužel neuspěli. U toho vypořádání připomínek. A pak se teprve vedla separátní jednání, která nakonec vedla k jakési dohodě. Já musím odmítnout to, že bychom nebyli připraveni na jednání.

Jan Bumba:
Tak určitě důležitý je ten výsledek.

Jaromír Drábek:
Pardon, já do toho vstoupím. Já jsem neřekl nic takového o tom, že by Národní rada nebyla připravená na ta jednání. My jsme řadě těch připomínek vyhověli už v tom prvotním vypořádání připomínek. Nicméně je potřeba říci, že to jednání mezi ministerstvem a zástupci zdravotně postižených, tak se vedlo několik desítek hodin. To znamená, není to tak, že by se vedlo na poslední chvíli. Dokonce i v těch posledních dnech já jsem měl osobně s panem Krásou více než sedm hodin jednání. Takže určitě si to nikdo nemůže představit tak, že jsme se sešli a během půl hodiny nebo hodiny jsme se dohodli na nějakém výsledku. To jednání bylo skutečně velmi dlouhé. Ale já musím říci také velmi konkrétní a s konkrétními argumenty. A já takto si představuji korektní jednání s konkrétním výsledkem.

Jan Bumba:
Tak a pojďme, prosím, k těm konkrétním bodům, ať mají posluchači představu, na čem jste se dohodli. Pane Kráso, můžete, prosím, popsat, co z těch bodů, ve kterých jste uspěli a vymohli jste si jisté ústupky, považujete za klíčové, za zásadní?

Václav Krása:
Já myslím, že klíčová byla vůbec otázka příspěvku na péči. To aby příspěvek na péči šel klientovi tak, jako doposud a ne poskytovatelům služeb. A s tím samozřejmě spojená i úloha sociální karty, kdy klient bude moci říci, že chce příspěvek na péči či jiné dávky přímo na svůj účet, případně v hotovosti. Takže ta, dneska je to karta sociálních systémů. Protože my jsme nesouhlasili s vlastním názvem sociální karta. Takže ta karta sociálních systémů je víceméně, spíš pro nás bude mít úlohu identifikační ne pro některé jiné skupiny. A to si myslím, že byl jeden z klíčových bodů, který jsme potom překonali. Tak pak už ty další návrhy se daly snadněji vyřešit. Toto bych řekl, že je vůbec ten klíčový bod, od kterého jsme se museli odpíchnout. Protože já jsem to přirovnal panu ministrovi, že to je pro nás taková mantra, jako je pro ně třeba, já nevím, tržní hospodářství.

Jan Bumba:
Pane ministře, bylo složité nebo obtížné v tomto bodě nebo v těchto bodech ustoupit?

Jaromír Drábek:
Ano, bylo to obtížné. Ale my jsme nakonec našli společnou cestu. My jsme trvali na tom, že je potřeba, aby příspěvek na péči byl prokazatelně využit na ty účely, na které je vytvořen. To znamená na poskytnutí služby. A nakonec jsme společně došli k výsledku takovému, že pokud bude zajištěna prokazatelnost použití příspěvku na péči, tak ten výsledek je správný. Důležité je, že je zajištěno to, že příspěvek na péči skutečně bude používán k tomu účelu, ke kterému je určen.

Jan Bumba:
A dostane to tedy klient, nikoliv ten poskytovatel. A jak to bude zajištěno, jak to bude kontrolováno, pane ministře?

Jaromír Drábek:
Dostane to klient, ale klient bude mít povinnost na požádání kontrolního orgánu prokázat písemnými dokumenty, jakým způsobem byl ten příspěvek na péči použit.

Jan Bumba:
S tím, pane Kráso, nebude žádný problém?

Václav Krása:
S písemným dokumentem, ministerstvo včera dokonce řeklo, že vydá samo jakýsi dokument, který by měl být vždycky předmětem toho předání nebo zaplacení té služby.

Jan Bumba:
Pokud šlo o tu sociální kartu, tak vy jste, pane Kráso, dokonce mluvil o tom, že to je věc, která by mohla lidi s postižením stigmatizovat. V čem byl ten problém?

Václav Krása:
Tak sociální karta v nás vyvolávala spíš dojem toho, že se jedná o lidi, kteří nechtějí pracovat, kteří se vyhýbají nějak práci. Lidé se zdravotním postižením jsou jiného charakteru, aspoň ve většině případů, ne samozřejmě absolutně. A my jsme chtěli, aby ta sociální karta nebyla tím, řekněme, takovým na první pohled, ne aby ti lidé říkali, no to jsou ty socky.

Jan Bumba:
Pane ministře, a to měla být i taková jaksi platební karta, rozumím tomu dobře?

Jaromír Drábek:
Karta sociálních systémů v sobě sdružuje několik funkcí. A důležité je, že ta karta bude jednotná pro všechny, kteří využívají sociální systém v naší republice. Ta karta má sdružovat funkci identifikační, funkci autentizační. Zároveň také má být volitelně platební kartou. A to volitelně zdůrazňuji. To je, to je princip toho, že kdo bude chtít použít tu kartu na úhradu jakýchkoliv potřeb, tak bude moci. Ale samozřejmě nám to vytváří také možnost vázat účel té výplaty, například u hmotné nouze, tam, kde je potřeba zajistit účelové vydávání peněz. To, co se dnes zajišťuje formou například stravenek nebo poukázek, což není příliš efektivní nástroj. Tak právě bude možné zajistit prostřednictvím elektronické karty.

Jan Bumba:
Pane Kráso, když se na to podíváte teď v celku s tím, když to dopadlo tak, jak to dopadlo. Jsou zapracovány vaše námitky a tak dále. Teď už byste řekl, že ty reformy, ty změny, zákony, které předkládá pan ministr Drábek, jsou krok správným směrem?

Václav Krása:
Já jsem řekl a je to i podepsáno v té naší dohodě, že budeme respektovat tu dohodu. Nemyslím si, že ty zákony nějak významným způsobem posunují nebo zlepšují život lidí se zdravotním postižením. Všechny ty zákony jsou dělané především s hlavním étosem úspor. A myslím si, že zákony by měly být také přijímány proto, aby zlepšovaly postavení lidí nebo měnily jejich situaci k lepšímu. Nemyslím si, že tomu tak je, ale já jsem rád, že jsme se dokázali dohodnout. A tudíž tu dohodu respektuji.

Jan Bumba:
Pane ministře, prosím tedy ještě vaši stručnou reakci. Zlepší tyto zákony, tyto návrhy život lidí se zdravotním postižením?

Jaromír Drábek:
Tak ano, naprosto jednoznačně. Ale nejenom lidí se zdravotním postižením. Ano, je pravda, že základem té reformy je tlak na úsporu administrativních nákladů. To znamená nikoliv snižování toho klientského komfortu, naopak jeho posilování. Ale na druhé straně velmi výrazné zefektivnění činnosti státní správy a tím úspora nákladů na té administrativní a procesní stránce věci.

Jan Bumba:
Říká ministr práce a sociálních věcí, Jaromír Drábek. A naším hostem byl také předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, Václav Krása.

 

zdroj: mpsv.cz

Partie, TV Prima, 15. 5. 2011

Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
Dobrý den, dneska to měla být normální seriózní debata o důchodech. O malé důchodové reformě, kterou poslanci odhlasovali ve středu a hlavně o té velké, kterou vláda teprve dolaďuje, jenomže pak předseda Věcí veřejných Radek John oznámil, že už ho nebaví přetahovaná o složení jeho protikorupčního týmu a že se rozhodl ve vládě skončit, do toho se navíc objevila další tajná nahrávka z véčkařského zákulisí. Jestli to signalizuje blížící se rozpad vlády, kupodivu nikdo pořádně neví, možná pořádně ani samy Věci veřejné. Určitě ale nikdo neví, co ještě tato vláda dokáže prosadit. I o tom bude dnešní Partie. Ve studiu vítám ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drába, dobrý den.

Jaromír DRÁBEK, ministr práce a sociálních věcí /TOP 09/
Dobré dopoledne.

Jan PUNČOCHÁŘ
A stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka, dobrý den.

Jan MLÁDEK, stínový ministr práce a sociálních věcí za ČSSD
Dobrý den.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pane ministře, rozumíte ještě tomu, co věci veřejné sledují svými kroky?

Jaromír DRÁBEK
Musím přiznat, že za prvé nerozumím a za druhé už snad ani nechci rozumět. Ministři za TOP 09 připravují velmi intenzivně důchodovou reformu, sociální reformu, zdravotnickou reformu, reformu daní a mám dojem, že naše koaliční Věci veřejné se spíše upínají na nahrávání se, machrování a to si myslím, že lze vystihnout skutečně jedním takovým sloganem, který známe z písničky Trapné, trapné, trapné.

Jan PUNČOCHÁŘ
A vy tomu nechcete rozumět proč? Člověk by čekal, že ten osud reforem, na kterých vaši ministři, jak říkáte, intenzivně pracují, je tak trochu závislý na tom, co budou dělat i Věci veřejné.

Jaromír DRÁBEK
Vy jste se mě ptal, jestli tomu rozumím a já po těch peripetiích posledních měsíců říkám, že nerozumím a že už se ani nesnažím tomu porozumět, protože pokud v některé straně převládají skutečně takové aktivity, jakože nahrává jeden druhého a potom to používá buď ve vnistrostranickém nebo v jiném mediálním souboji, tak si myslím, že pojďme se skutečně bavit o té důchodové reformě.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pane Mládku, pro vás to je srozumitelné jako pro opozičního politika?

Jan MLÁDEK
Já, když slyším o tom, co vyvádějí Věci veřejné, tak mám smíšený pocit. Na jedné straně oni překračují absolutně jakékoliv hranice. Oni nám potvrdili ty nejčernější očekávání, které jsme měli, že manipulují svoje hlasování na Internetu, že je to čistý podvod, že předseda je loutkový, že tam masivně nosí černé peníze a vůbec netuší, že existuje zřejmě nějaký zákon o praní špinavých peněz, jinak by ten předseda nebo ten de facto předseda věci neříkal ani v obýváku. To je všechno hrozné. Na straně vládní koalice, byť s tím něco měla dělat, protože to diskredituje nejen Věci veřejné, ale i ostatní strany vládní koalice, které jsou spoluzodpovědné za svého partnera a musím říct, že to bohužel diskredituje politiku jako takovou. To znamená i opoziční strany. Na straně druhé mám obavu z jedné věci, že tady pod tím mediálním kraválem, který tady Věci veřejné nepochybně dělají autenticky, je to přikrytí pro naprosto zásadní reformy, které nám tam vláda podstrkává, které jsou prosazovány poměrně malou menšinou voličů, na to mají mandát, a které jsou fatálních důsledků, přece takzvaná malá penzijní reforma povede k tomu, že moje malé děti půjdou do důchodu ve 72.

Jan PUNČOCHÁŘ
Malá penzijní reforma k té se ještě dostaneme.

Jan MLÁDEK
Počkejte, já nechci mluvit ani o malé ani o velké penzijní reformě. Já tvrdím, že pod tady tou mediální bublinou Věcí veřejných se bohužel zakrývá to, že tady jsou strašně důležité reformy, které můžou doplácet ještě na následujících několik generací, takže bych byl velmi nerad, abychom skotačením kolem všech těch věcí, které nám ještě Věci veřejné předvedou, zapomněli na to, že tady jde o hodně.

Jaromír DRÁBEK
Myslíte, že je to čistě náhoda, byť v té vaší optice, ty mediální záležitosti překrývají nějaké podstatné věci, které se snaží.

Jan MLÁDEK
Já chci věřit, že tam není žádná konspirace, že Věci veřejné dělají ty své problémy autenticky, protože pro pana Bártu platí ono české přísloví: Kdo s čím zachází, s tím také schází. Jestli je postaven svou kariéru na odposlouchávání kdekoho včetně svých spolupracovníků, tak není divu, že potom začnou odposlouchávat a nahrávat také jeho někdo z jeho kolegů. Na straně druhé, když už to probíhá, tak je to velmi efektivně použito pro zakrytí těch zásadních věcí.

Jan PUNČOCHÁŘ
Vnímáte to tak, pane Drábku, že se vám vlastně ten rozruch kolem Věcí veřejných hodí a že si můžete prohlasovávat, co chcete?

Jaromír DRÁBEK
Tak v žádném případě ta situace, která je na politické scéně, tak samozřejmě já s tím naprosto souhlasím s panem Mládkem tak ohrožuje důvěryhodnost koaličních partnerů a nejen koaličních partnerů, samozřejmě i politiky jako celkové. Já si myslím, že skutečně ta úroveň trapnosti té situace už dosáhla míry, kdy je potřeba jasně říct, že politika je o něčem jiném. Proto jsem také mluvil o přípravě reforem. My se samozřejmě nemusíme shodnout v pohledu na ty reformy. V žádném případě to není tak, že bych měl radost z toho, že například schvalování takzvané malé důchodové reformy tento týden média sledovala mnohem méně než před tím první čtení nebo druhé čtení. Nicméně nemyslím si, že by ty aféry nějak zakrývaly věcnou podstatu těch reforem, protože dál bude pokračovat legislativní proces v Senátu, tak jak předseda sociální demokracie avizoval, tak potom zpátky ještě bude projednávána v Poslanecké sněmovně. Těch kroků v legislativním procesu je hodně. To znamená, nějaké zakrytí těch jednotlivých témat, reformních kroků si myslím, že skutečně nehrozí.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pane ministře, já nerozumím tomu, jak můžete jako politici být přesvědčeni o tom, že jako řeknete v televizi nebo na tiskové konferenci, že teď už se budete věnovat reformám a že s tou špínou vlastně nemáte nic společného a současně setrvávat s partnery, které takhle oznámkujete, a prosazovat s nimi jakési reformy, jakou máte důvěryhodnost u veřejnosti, že to myslíte vážně a že to takhle je?

Jaromír DRÁBEK
Podle mého názoru ministři TOP 09 jasně ukazují, že to myslí vážně a ukazují to svými kroky, ne mediálními prohlášeními a nebo nejen mediálními prohlášeními, ale svými kroky. Protože první část důchodové reformy je po projednání v Poslanecké sněmovně, sociální reforma je předložena k projednání vládě, zdravotnická reforma v jednotlivých fázích je také buď v legislativním procesu nebo intenzivně připravovaná, takže já myslím, že když si někdo udělá inventuru, kdo co z ministrů a která koaliční strana, jakým způsobem postupuje, tak na to není potřeba mediální výstup nebo tisková konference. To si volič nebo divák může velmi lehce udělat sám.

Jan PUNČOCHÁŘ
Sociální demokracie v této souvislosti nebo v souvislosti s posledním děním opakovaně říká, že by stálo zato, jako politici rádi říkáte, nově rozdat karty. U vás se mluví o nových nebo předčasných volbách. Je to pořád jediné řešení, které vidíte,

Jan MLÁDEK
Já si myslím, že to je nejlepší řešení a z toho velmi jednoduchého důvodu, protože přece čistý výsledek toho, co předvádí pan Bárta a jeho takzvaná strana, je, že oni de facto podvedli voliče. Ti voliči si mysleli, že ta strana bude nová, nezatížená praktikami jiných politických stran, že bude bojovat s korupcí. Opak je pravdou. Oni podvedli voliče. To znamená, to máte 12 % voličů, kteří hlasovali za něco a dostali něco úplně jiného než chtěli. Máme tam asi 18,8 % voličů, kteří hlasovali za malé strany a jejichž hlasy propadly díky našemu systému a já předpokládám, že tito voliči už chybu opakovat nebudou.

Jan PUNČOCHÁŘ
Takže postupně počítáte, že strany, které dohromady vyhrály volby nebo získaly nejvíc mandátů vlastně nikoho nereprezentují?

Jaromír DRÁBEK
To přece zakrývá úplně realitu. Podívejme se zpátky před třičtvrtě rokem, přece nemáme tak krátkou paměť, abychom věděli, jak to je. Před třičtvrtě rokem valná většina našich občanů skutečně vysoké nadpoloviční procento dalo jednoznačný hlas tomu, že je potřeba udělat reformy, to znamená, jestli dnes tady říkáte, že je potřeba rozdat karty znovu, tak možná proto, že když se dělají reformy, které jsou bolestivé a to jsme řekli na začátku, tak samozřejmě z těch konkrétních kroků není nikdo nadšený. Ale ty kroky jsou prostě nutné.

Jan PUNČOCHÁŘ
Počkejte, pane Drábku, vy máte vážně pocit, že ta důvěra, kterou má vláda u veřejnosti, těch asi 21 % nebo kolik to je, je daná tím, že provádíte nepopulární reformy, které bolí?

Jaromír DRÁBEK
Tak z pohledu TOP 09 ano. To, že někteří koaliční partneři mají některé různé aféry, to je jiná věc, tak jak jsme se tady shodli před chvílí, samozřejmě že to dopadá i na TOP 09 negativně, byť TOP 09 žádné aféry nemá. Ale to už je prostě součást vládnutí a spoluodpovědnost za účast ve vládě. To je naprosto jasné. Já jsem chtěl jenom říci, že není dobré zakrývat to, že při volbách před třičtvrtě rokem voliči jasně dali mandát k tomu, že reformy je potřeba udělat.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pardon, pokud říkáte, že vaši ministři pracují a že to veřejnost vidí a může si to odškrtat, jsou pro TOP 09 případné předčasné volby nějakým strašákem anebo jste přesvědčeni o tom, že své voliče získáte znovu?

Jaromír DRÁBEK
Pro nás to není strašák, nicméně v tuto chvíli to nové rozdání karet tak jako vždycky každé volby, to znamená, zastavení těch reforem minimálně na rok.

Jan PUNČOCHÁŘ
To znamená, říkáte, že autenticky pro TOP 09 je to obava o osud reforem. Ta převažuje nad tím, že máte ve vládě partnera, který se vám jeví jako nedůvěryhodný?

Jaromír DRÁBEK
Naprosto jednoznačně. Já nemám žádnou radost a troufám si říci, že vím, že i ostatní lidé, se kterými já o tom diskutuji v TOP 09, tak samozřejmě že nemají žádnou radost z toho, jakým způsobem Věci veřejné zprofanovali politickou úroveň. To je naprosto jasné. Ale vy jste to řekl přesně. Pokud zvážíme rizika toho, že by v tuto chvíli se odsunuly reformy v podstatě na neurčito, tak pořád ještě ty přednosti udržení koalice jsou vyšší. Ale my o tom průběžně diskutujeme, shodou okolností dnes odpoledne máme mimořádné předsednictvo TOP 09. Samozřejmě, že to není statická záležitost. Samozřejmě, že nejde říci, že to je černobílé.

Jan PUNČOCHÁŘ
Takže odpoledne se může stát, že TOP 09 vystoupí s tím, že preferuje předčasné volby? Jste místopředseda strany a ministr.

Jaromír DRÁBEK
Já nebudu říkat, co se může stát. Já jen avizuji, že o tom velmi hluboce diskutujeme a není to tak, že bychom jednou řekli: preferujeme koalici za jakýchkoliv podmínek, protože vždycky je to lepší než předčasné volby. Já jen říkám, že tu situaci průběžně vyhodnocujeme a že jí považujeme za vážnou a tomu odpovídá také to, že v neděli navečer se schází mimořádné předsednictvo TOP 09.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pane Mládku, máme sociální demokracie alternativní představu?

Jan MLÁDEK
Mohu pochválit pana ministra?

Jan PUNČOCHÁŘ
Tak pochvalte, pana ministra, to je nečekané od opozičního politika.

Jan MLÁDEK
Já musím pochválit pana ministra a TOP 09 za pracovitost. Protože na rozdíl od jiných vládních stran oni pilně pracují. Bohužel problém je v tom, že oni pracují špatným směrem.

Jaromír DRÁBEK
Já věděl, že ta pochvala nebude úplně stoprocentní.

Jan MLÁDEK
Představují bohužel malé procento voličů, protože, když se podíváte, s panem ministrem velmi dobře víme, že důležité je to, co je sto. A když vezmete počet všech občanů, tak je to velmi malé procento a když vezmete jen počet občanů, kteří projevili zájem a přišli k volbám, tak ten program, který vláda dneska dělá, tak je program nejvíce TOP 09, možná ODS, a to rozhodně je menšina, to je tak nějaká třetina voličů. Věci veřejné slibovaly něco úplně jiného než teď dělají. Čili díky té pracovitosti TOP 09, díky tomu, že ty ostatní pracují méně, tak se ta země ubírá směrem, který vlastně většina voličů ani nechce. To je trochu problém, a proto by bylo dobré nové rozdání karet.

Jaromír DRÁBEK
Já děkuji za tu pochvalu. Myslím si, že je to hezké, že i opoziční politik ocenil pracovitost TOP 09. Ale já si myslím, že přece každá strana chce prosadit co nejvíce ze svého programu do toho společného vládnutí. Ale ten princip a znovu to zdůrazňuji, že ten princip, že reformy je potřeba udělat, k tomu se přece přihlásila jasná nadpoloviční většina těch, kteří šli volit, takže nezpochybňujte to, že TOP 09 zastupuje menšinu voličů a tím pádem, že nemá právo prosazovat svůj program. Samozřejmě ano, je to tak, my jsme získali ve volbách 16,5 % hlasů, nicméně koalici vždycky děláte přece průnikem nějakých stranických programů a my jsme samozřejmě se zapojili do koaličních vládnutí s tím, že půjdeme tím směrem, že chceme naplnit ty reformní kroky, ke kterým nám dali občané ve volbách naprosto jednoznačný mandát.

Jan PUNČOCHÁŘ
Tak abychom se teď neutopili v přetahování o tom, co je 100 % a kdo má jaký mandát, pane Mládku, má tedy sociální demokracie představu, jak k těm předčasným volbám přijít ve chvíli, kdy koaliční vlády je odmítají?

Jan MLÁDEK
Samozřejmě ty cesty jsou známé a sociální demokracie nemá v tuto chvíli jinou šanci než očekávat, až se vládní koalice rozsype a to samozřejmě nejspíš bude poměrně významnou dobu a když budou pokračovat, jak to dělají dosud, tak poškodí nejen sami sebe a poškodí bohužel i nás. Tady potom hrozí, že bude obrovský otřes na celé politické scéně, pokud se vládní koalice nevzpamatuje a nezačne vládnout rozumnějším způsobem.

Jan PUNČOCHÁŘ
Říká stínový ministr financí Jan Mládek. Možná největším překvapením minulého týdne je, že ve stejný den, kdy ohlásil Radek John svoji demisi. Sněmovnou hladce prošla takzvaná malá důchodová reforma. Právě o ní teď budeme mluvit. Po technické přestávce zaviněné našimi stroji, pojďme pokračovat. Původně to měla být jen reakce na loňské rozhodnutí Ústavního soudu, ten zrušil takzvané redukční hranice pro výpočet penze, protože jsou podle něj české důchody příliš rovnostářské. Vláda dostala do letošního podzimu čas na to, aby vymyslela spravedlivější systém. Nakonec ale do toho ministři přimíchali i další posun důchodového věku a několik dalších změn. Pane ministře, proč vlastně?

Jaromír DRÁBEK
Přimíchali je trošku silně použité sloveso. Když si přečtete nález Ústavního soudu včetně toho odůvodnění, tak řada těch, jak vy říkáte, přimíchaných bodů tak na ty Ústavní soud jednoznačně upozornil. Ústavní soud dlouhodobě stejně tak jako některé mezinárodní organizace upozorňuje na to, že jsou příliš rozevřeny nůžky mezi věkem odchodu do důchodu u mužů a žen. Upozorňuje také na to, že demografický vývoj jasně říká, že prodlužování věku dožití pokračuje a že je potřeba na to reagovat. To jsou ty hlavní parametrické změny současného důchodového systému, které bylo potřeba podle mého názoru to bylo oprávněné zapracovat do návrhu, tedy nezabývat se jenom tím vlastním vzorcem pro výpočet výše důchodu, ale také uzpůsobit dnešní systém důchodu, ten průběžný pilíř, jak ho nazýváme pro podmínky po roce 2030.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pane ministře, vy jste členem vlády, odpovědným za přípravu něčeho, čemu říkáte velká důchodová reforma. I váš premiér říká, že ta reforma by měla být červnu hotová, připravená do sněmovny. To znamená, že byste měl pracovat s informací,že koncepčnější změny prodlužování důchodového věku, automatická valorizace by měly být součástí nějaké koncepční změny důchodového systému. Já nechápu, proč jakoby reakci na zrušení redukčních hranic spojujete tedy s těmi koncepčními změnami?

Jaromír DRÁBEK
Tak já vám to jednoduše vysvětlím. Důchodová reforma v naší zemi probíhá kontinuálně už od roku 1995. Už od roku 1995 se zvyšuje postupně věk odchodu do důchodu. Naštěstí, protože se potom nedostáváme do problémů jiných zemí, Francie, Řecka, kde se stávkuje kolem toho, jestli se skokově zvýší věk odchodu do důchodu o rok nebo o dva nebo o 15 let.

Jan PUNČOCHÁŘ
To mi vysvětlujete věc, kterou zatím znám.

Jaromír DRÁBEK
To si myslím, že je velmi dobře, že u nás tento proces byl nastartován už polovině 90-tých let. To znamená, pokud ústavní soud řekl, že je potřeba změnit vzorec výpočtu důchodů a upozornil ve svém stanovisku na to, že i další parametry je potřeba upravit, tak je naprosto logické, že toto se udělá v jednom kroku a že druhá část důchodové reformy, která se zabývá nastavením kapitálového spořícího pilíře, tak už nebude zasahovat do prvního pilíře. Já to rozdělení považuji za naprosto logické.

Jan PUNČOCHÁŘ
Takže to není tak, že byste ve skrytu duše až tak moc nevěřil tomu, že ten druhý pilíř nebo ta velká důchodová reforma skutečně sněmovnou projdou a začnou platit?

Jaromír DRÁBEK
V žádném případě, prostě ten první balík, tak jak to novináři nazvali, malá důchodová reforma, se zabývá průběžným pilířem, ten druhý balík, takzvaná velká důchodová reforma se zabývá spořícím kapitálovým pilířem.

Jan PUNČOCHÁŘ
Má sociální demokracie tu malou důchodovou reformu odmítla jako celek. Co vám na ní vadilo kromě toho, že ji s vám koalice nijak neprojednávala?

Jan MLÁDEK
Vy jste tady řekl, pane redaktore, skutečně pan ministr reagoval nejen na nález Ústavního soudu, ale snaží se vytvářet takové napětí, aby snáze prošla ta velká penzijní reforma. Protože ta věc s tím prodlužováním penzijního věku je absurdní. Protože my to máme narýsováno daleko dopředu. A prostě my jsme snad jediná země, která nemá žádný limit. Vždyť, pokud by to náhodou platilo a běželo to pořád, tak lidé narození po roce 2053 půjdou do důchodu někdy v 80.

Jan PUNČOCHÁŘ
To by znamenalo, že předpokládáte, že všechny budoucí politické reprezentace budou tak nesvéprávné, že tam nějaký limit nedají nebo nepřijmou jiný vzorec.

Jan MLÁDEK
Ale pak je otázkou, proč to vůbec dělali v podstatě s osmnáctiletým předstihem, protože pan ministr se tady trošku pasoval do poloboha, že ví, že se bude prodlužovat věk dožití, jak se prodlužoval v posledních 10 nebo 20 letech, tak extrapolace není tak jednoduchá a nemusí to tak být, takže na tohle to přizpůsobení toho penzijního věku je čas v nejbližších 10 letech to řešit. Do konce roku 2020 byl v podstatě termín, to že to tam pan ministr strčil, je čistě ad hoc, protože chtěli zvýšit zřejmě napětí ve společnosti.

Jan MLÁDEK
Já to vysvětlím. To je prostě o tom, jestli se politik chce chovat zodpovědně anebo se chce chovat za každou cenu populisticky. Prostě není to tak. Vy dobře víte, že zvyšování věku odchodu do důchodu u mužů bylo nastaveno nebo je v současné době nastaveno do roku 2030. Zvyšování věku odchodu do důchodu u žen je v současné době nastaveno přibližně do roku 2050. Už to samo přece říká, že je potřeba s tím něco udělat a já jsem neřekl nic jiného než že je potřeba říci, jak se ta křivka bude vyvíjet i po roce 2030. A jestli říkáte, že je to až za 19 let, tak já vám přece říkám, že dnešní člověk v mém věku by měl alespoň řádově vědět, v kolika půjde do důchodu. Přece mu to neřeknete až deset let předtím, než půjde do důchodu. To je přece špatně a já si myslím, že pokud jsme začali ten trend v polovině 90-tých let, že se chováme zodpovědně a nastavujeme tu křivku dlouho dopředu a že je možné samozřejmě ji potom upravit, když se podmínky změní, tak to je velmi správně. Pokud dnes demografický vývoj ukazuje, že se věk dožití stále zvyšuje, tak je to naprosto oprávněné. Pokud tady někdo straší tím, že budou lidé odcházet do důchodu v 73, tak je to strašení. Za prvé, podívejte se zpátky se stejným horizontem do roku 1950, podívejte se do roku 1950 a řekněte, jak by lidé v roce 1950 se dívali na to, kdyby jim někdo řekl, že v roce 2010 až 2011 budou lidé odcházet do důchodu v 62 letech.

Jan PUNČOCHÁŘ
Tak si to odargumentujte sám tedy, pane Mládku.

Jan MLÁDEK
Pane ministře, já nechápu tu určitou snahu, protože přece, jestli o něčem byl minimálně implicitní konsensus a sociální demokracie to minimálně v poslední době nějak nerozporovala, že se onen věk odchodu do důchodu prodlužuje do roku 2030 u mužů, u žen dokonce do pozdějšího věku. V týhle tý chvíli je třeba řešit úplně jiný problém. Ono už tak jak je to nastaveno, tak v některých profesích bude velmi obtížné sehnat práci a pracovat. Takže pokud byste chtěl řešit penzijní problém, tak je potřeba vymýšlet to, co v některých zemích mají, aby byly pracovní místa pro lidi po šedesátce, protože v některých profesích prostě nebudou pracovat. A tohle bychom rádi viděli, protože nám voliči říkají, že i při stávajícím, což jsme vlastně potvrdili implicitně, budou mít problémy jít a ne že se budeme zabývat, co bude po roce 2030.

Jaromír DRÁBEK
To jsou dvě rozdílné věci. U toho prvního trvám na tom, že to je odpovědný postup, prostě není možné u mužů říci, do roku 2030 tak a u žen říci do roku 2050 a neříci, co bude potom alespoň přibližně. Co se týká zaměstnávání osob předdůchodového věku, tam s tím naprosto souhlasím. To je věci aktivní politiky zaměstnanosti, přípravy lidí na to, že už nemůžou počítat s takzvanou jednoprofesní kariérou, příprava na to, aby byli schopni najít zaměstnání v 55 letech, v 60 letech, to je věc úřadů práce, proto jsme také úspěšně provedli reorganizaci úřadu práce, to je jeden z těch zářezů.

Jan PUNČOCHÁŘ
Podle čeho říkáte, že je to úspěšná reorganizace nebo podle čeho to posuzujete?

Jaromír DRÁBEK
Byly takové hlasy z opozice i od jiných představitelů, že je to samoúčelná změna, že to bude změna k horšímu.

Jan PUNČOCHÁŘ
Kolik měsíců poté už říkáte, že to je účelná změna?

Jaromír DRÁBEK
Bude to znamenat zvýšení nákladů. Ano, už 1,5 měsíce poté mohu říci, že žádné z těchto rizikových předpovědí se nijak nepotvrzují. Myslím si, že i 1,5 měsíce je naprosto zřetelná doba k ověření toho, že nepřibývá zaměstnanců, snižují se náklady. To si myslím, že už dne je jasně vidět.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pojďme se vrátit k prvnímu bodu, kterým sněmovnou prošla. To jsou ty redukční hranice. Pane Mládku, sociální demokracie by si představovala jiné řešení toho nálezu Ústavního soudu než přinesla vláda?

Jan MLÁDEK
Ano, sociální demokracie by si představovala jiné řešení, protože faktem je, nějak by musela reagovat na nález Ústavního soudu jakákoliv vláda sociální demokracie by to rozhodně neřešila takovým způsobem na úkor 70 % nově přiznaných důchodů. Jak to děláte na návrh pana ministra. Pokud by to tedy chtělo rozšířit, tak by se snažila dělat něco před tím pilířem, aby tam se zvýšila ta zásluhovost.

Jan PUNČOCHÁŘ
To znamená, že byste zachovali zhruba stejně nespravedlivý průběžný systém nebo jakým způsobem byste ho upravili, když Ústavní soud řekl, že takhle je nespravedlivý?

Jan MLÁDEK
Zhruba stejně nespravedlivý nebo nespravedlivý a jsou také věci, které nerozporujeme třeba jako to snížení stropu sociálního pojištění z 6-ti násobku na 4-násobek. Protože to samozřejmě zvýší ekvivalenci pro ty, které mají plat vyšší než čtyřnásobek.

Jan PUNČOCHÁŘ
To znamená snížení příjmu toho průběžného systému.

Jan MLÁDEK
Ano a tam je třeba říci jako my jsme pro to, aby se hledaly i jiné zdroje pro financování důchodů, protože není možné postupovat v schisofrenní politice vlády, která nám na jedné straně říká, že je třeba snižovat náklady práce včetně odvodů na sociální pojištění a podobné záležitosti a pak když to provede občas, tak pak najednou zjistí, že překvapení, že systém je v deficitu a vykřikuje něco o tom, že tím nejsme schopni ufinancovat důchody.

Jan PUNČOCHÁŘ
Počkejte, vy byste snížil stropy a současně zvýšil příjmy?

Jan MLÁDEK
Musí se to řídit jinými daněmi. To už jsme mnohokrát řekli. Holt do systému budou muset téct jiné peníze. Progresivní zdanění příjmu fyzických osob je jeden z kanálů, zdanění hazardu druhý.

Jaromír DRÁBEK
Tak tady padlo několik důležitých sdělení ze strany sociální demokracie některá trošku překvapivá. Nicméně co se týká zásluhovosti, tak samozřejmě nám nepřísluší ani jednomu z nás hodnotit nález Ústavního soudu. Také mohl Ústavní soud rozhodnout tak, že ta zásluhovost bude zajištěna druhým nebo třetím pilířem a ten první pilíř má být maximálně solidární. Já jsem v tom vzorci navrhl ten systém takový, jaký je navržený právě proto, aby bylo jasné, jaká je ta solidární část a jaká je ta zásluhová část. Tady už nemohly polemiky o tom, jak má být ta křivka zakřivená a kde mají být jaké redukční hranice. To znamená, podle toho nového vzorce je jasné, kolik je ta solidární část důchodu. Tu mají všichni stejnou, protože to je ta solidární úloha důchodového systému, zajistit ochranu proti chudobě a připomínám jenomže v tomto ukazateli jsme nejlepší v Evropě, země s nejnižší mírou ohrožení chudobou u skupiny důchodců, takže ta solidární část tento účel bude plnit, takže co se týká té zásluhové části, tak tam je jednotné procento pro zápočet výdělku. To znamená, každá koruna přinesená do toho systému v minulých letech znamená stejné ocenění v důchodovém nároku. To si myslím, že je průhledné, transparentní, spravedlivé a rozhodně není žádné riziko toho, že by to Ústavní soud jakýmkoliv způsobem mohl napadnout.

Jan PUNČOCHÁŘ
Počkejte, takže sociální demokracie chystá nějaký podnět k Ústavnímu soudu?

Jan MLÁDEK
Ne, já nechci předjímat. Já jen chci říci, že Ústavní soud je suverén, který může rozhodnout na základě podnětů jakkoliv. Nicméně já bych chtěl říct ještě jednu věc. Byl bych docela rád, aby nám zbyl čas na to nejdůležitější a to jest na ten druhý pilíř, protože toto přes všechny problémy je takzvaná parametrická změna, kterou případná nová vláda může nějakým mírným způsobem upravit a není to fatální záležitost, na rozdíl od toho slavného druhého pilíře.

Jan PUNČOCHÁŘ
Jestliže malá důchodová reforma způsobila ve sněmovně malý rozruch, od té velké, pokud se tedy do sněmovny vůbec někdy dostane, se dá čekat ještě víc. Malou ukázku vám nabídnu hned teď.
Ať už budou politikové z kterékoliv strany říkat cokoliv, jedno je jisté. Pokud jste zvyklí na nadprůměrný příjem a půjdete do důchodu, bude to pro vás vždy znamenat jistý finanční propad. Nezbývá proto, než si na penzi našetřit. Stát totiž bude mít tak tak na to, aby zajistil důstojnou životní úroveň těm, kteří si kvůli menšímu výdělku neměli z čeho naspořit. Říkám to v kostce správně, pane ministře?

Jaromír DRÁBEK
Ano říkáte, to v podstatě správně.

Jan PUNČOCHÁŘ
A je to základ, na kterém se shodujete, že tedy průběžný pilíř bude pořád hrát hlavní roli pro zajištění životní úrovně většiny seniorů?

Jaromír DRÁBEK
Je to tak, že první pilíř a já jsem to jen, zopakuji to, co jsem říkal před několika málo vteřinami ten průběžný základní státní pilíř, ten bude vždycky základní ochranou proti chudobě. Pokud jste mluvil o rozdílu mezi příjmy v aktivním věku a příjmy v důchodovém věku, tak tam si prostě postupně musíme zvyknout na to, že to není úloha do takové míry jako dosud státního průběžného pilíře, že to je úloha individuální odpovědnosti každého, aby prostřednictvím například státem podporovaného systému nebo prostřednictvím své vlastní individuální volby, tomu se říká ten třetí pilíř, si dostatečně připravil prostředky na přilepšení průchodu.

Jan PUNČOCHÁŘ
Vidíte to, sociální demokracie stejně a jenom se lišíte v míře, v jaké to mělo být anebo to máte ideologický problém?

Jan MLÁDEK
Já si myslím, ani snad ideologický problém ne, ale problém velmi praktický, jak vzápětí doložím. Já jsem velmi rád, že už se pan ministr i pravice hlásí k tomu, že systém průběžného financování zůstane základem. Nebývalo tomu tak. Byl nám vnucován plně privatizovaný penzijní systém, čili bylo vzorem. Pak se ukázalo, že to má velké problémy tento systém tak sklouzli k teorii více pilířů. To znamená, zavedení povinného druhého pilíře, kam si lidé musí spořit na důchod. Problém je následovný. Já vůbec nezpochybňuji, že je tady potíž s tím, že naši důchodci mají málo aktiv všeho druhu, na rozdíl od důchodců v západní Evropě, které mají nejen našetřeno, ale mají také byty, nemovitosti, případně i akcie, jiná aktiva. Jestli je v něčem důležité sdělení Bezděkovy komise, tak to, aby lidé byli zodpovědní a starali se, aby před důchodem do penze měli naspořeno a měli ty aktiva jako v minulosti vždycky bylo. S čím máme ovšem zásadní problém, je, že stát má nahnat tyto lidi do druhého pilíře a prostě přivést finančním institucím klienty, ze kterých budou vysávat peníze.

Jan PUNČOCHÁŘ
To je v situaci, kdy je ten pilíř dobrovolný, vy to berete tak, že tam stát je nahání.

Jan MLÁDEK
Ne, ne, on je tam stále nahání, protože vládní koalice stále ustoupila z té úplně tvrdé povinnosti, že tam budou muset být všichni od určitého věku a další budou mít ob out k tomu, že tam je dobrovolně, ovšem to je dobrovolnost do té doby, dokud nepodepíšete smlouvu, pak už je to povinné až do smrti. A to je nepřijatelné. Za těch okolností, že prostě nám tady prodávají model, který havaroval ve všech sousedních státech. Havaroval v Polsku, havaroval v Pobaltí, v Maďarsku dokonce pravicově.

Jan PUNČOCHÁŘ
V Maďarsku havaroval tím, že se změnily podmínky pro ten systém.

Jan MLÁDEK
Ne, ne, on byl znárodněn. Víte, co je paradoxem? V Maďarsku tento nezodpovědný experiment prosadili maďarští socialisté a pravicově konzervativní opozice ho nakonec de facto znárodnila.

Jaromír DRÁBEK
Je docela zajímavé, že kolega Mládek argumentuje těmi případy, kde se něco nepovedlo. Bylo by dobré také argumentovat těmi desítkami zemí, kde tento systém standardně funguje a přináší tak jak jste to řekl, důchodcům, dostatek aktivit do budoucnosti. Stát nemá nic nahnat. Stát dává možnost. Dává možnost tak jak jsem řekl, zajistit si ty potřebné prostředky na důchod spořením, kde stát garantuje ten systém jako celek, má možnost samozřejmě se rozhodnout individuálně a spořit jiným způsobem, investovat kamkoliv jinam. Ale pro naprostou většinu lidí je potřeba říci a to potvrzuji, že ten státní průběžný systém je základem a mimochodem to jsou zlé větičky. Nikdy z mé strany nepadla žádná zmínka o tom, že by se důchodový systém měl privatizovat. Nikdy nic takového jsem ani neřekl, ani nenaznačil. To nevím, kde pan Mládek něco takového vzal. To znamená, ten stát musí kromě průběžného pilíře, který v horizontu desítek let nebude stačit všem, musí nabídnout další alternativu, tu nabízí, ta alternativa je seriozní, je vyzkoušená v řadě zemí, v řadě zemí úspěšně funguje. Je to prostě alternativa, ke které se občané mohou přihlásit, nemusí přihlásit, to, že z toho systému se není možné vyvázat potom, to je přece úplně logické, protože to zajišťuje stabilitu toho systému. Vezměte si jen na zkušenosti posledních dvou let. Kdyby už existoval takový pilíř, tak v polovině roku 2009 vznikne panika, a dvě třetiny lidí se z toho systému odhlásí nebo se třetina lidí z toho systému odhlásí a velmi výrazně poškodí ty další dvě třetiny lidí. To je přece obranný mechanismus naprosto standardní používaný v naprosté většině zemí, který naopak má chránit stabilitu toho systému. To znamená prostředky lidí.

Jan PUNČOCHÁŘ
Ale to by šlo řešit nějakou delší výpovědní lhůtou a podobně, která bude delší než standardní fáze krize v rámci ekonomického cyklu.

Jaromír DRÁBEK
Ano, ono těch variant pro hřešení je mnoho. Vždycky vbíráte z variant nějakou optimální, tak jak říkám, tento systém je používán v řadě zemí, není to nic nového, žádný experiment, nic převratného.

Jan MLÁDEK
Můžu také něco k tomu říci? Já bych rád řekl divákům fakta, aby věděli, kolik stál ten maďarský experiment. V Maďarsku díky experimentu zvaný druhý pilíř se státní dluh zvýšil o 16 % HDP. Pak když to pravicový premiér de facto znárodnil, tak se jim ten dluh snížil o 5 %, to znamená, pořád tam byl dluh 6 % způsobený tímto druhým pilířem.

Jan PUNČOCHÁŘ
Já jsem napočítal 9 tedy, jestli se to sčítá nebo 11, z 16 a je rozdíl jedenáct.

Jan MLÁDEK
Počkejte, ne, ne, ne, nechte mě to správně spočítat. Teď mě matete a diváky taky. Stálo to 11 % HDP. Když zabavili ty aktiva v těch fondech, tak se to snížilo na 6 %, jenomže teď je tam také 10 % implicitních závazků, které také převzali. Čili ten dluh, který na tom vyrobili, bylo 16 % HDP. To v českých podmínkách by znamenalo vyhozených 640 miliard korun. To je druhá kuponovka. Tady ještě se pana ministra zeptal, vy říkáte, že jsou dobré příklady, ale kde berete tu odvahu tvrdit, že v Čechách to dopadne jinak než v 90-tých letech, jinak než v sousedních postkomunistických zemích. Máme tady know-how jak tunelovat fondy. Byly to privatizační fondy, ale samozřejmě je otázka, jakou úlohu tam vidíte v tom procesu, jestli chcete být tím Tomášem Ježkem, který to myslel dobře a nějak mu to uteklo pod rukama nebo chcete být tím Dušanem Třískou, který na tom nepochybně vydělal ať už to bereme z jakéhokoliv úhlu.

Jaromír DRÁBEK
Vy jste přece sám řekl, že maďarská socialistická vláda ten druhý pilíř nastavila špatně. Ano,to je prostě pravda. Však také nenavrhujeme v České republice, aby přesun z průběžného ze spořícího pilíře byl 9 %, ale 3 %. To je přece úplně jiná situace a znovu říkám, argumentujte těmi desítkami zemí, kde to naprosto bez problémů funguje. Když se ptáte jestli Ježek nebo Tříska, tak samozřejmě ani jedno z toho. Odpovím vám jednoduše, v České republice už 15 let fungují naprosto bez problémově penzijní připojišťovací fondy. Nikdo je nevytuneloval.

Jan PUNČOCHÁŘ
Bezproblémově jenom nezhodnocují vklady.

Jaromír DRÁBEK
Mají poměrně nízké výnosy, protože mají nastavena velmi přísná kritéria. Je potřeba udělat jednoduché kroky, které zase jsou transparentní a vychází ze zkušeností jiných zemí, oddělit majetek správce a majetek střadatele, v takovém případě můžou ty dnešní penzijní fondy dál fungovat, jakmile se oddělí majetek vkladatele a majetek správce. Není v tom naprosto žádný problém a já nevidím žádné významné riziko v tom, že by takové fondy někdo tuneloval.

Jan PUNČOCHÁŘ
Pak ale nerozumím jedné věci. Vy jste říkal: Chápeme, že pokud ti bohatší pracující chtějí být bohatší v penzi, tak by si měli spořit a současně tady prezentujete absolutní nedůvěru k jakýmikoliv fondům, kapitálovému trhu.

Jan MLÁDEK
Já vám to vysvětlím, v čem je problém. Problém je v tom, že pan ministr vůbec nebere v úvahu, že byla světová finanční hospodářská krize, že zbankrotoval Lehman Brothers, velká americká investiční banka a mnoho jiných a že se ztratila jakákoliv jistota. Ale co je nejdůležitější, zbankrotovalo Irsko. A proč zbankrotovalo Irsko? Protože Irsko dalo neomezené záruky za vklady v bankách.

Jaromír DRÁBEK
Ale nic takového na rozdíl od některých jiných přece my nenavrhujeme. Přece férově říkáme lidem že ten systém může stát zorganizovat, ale že za ty prostředky ve fondech, které mimochodem zůstanou ve vlastnictví těch lidí, stát prostě garanci nést nemůže, protože nemá tolik peněz. Pokud to někde udělali, tak to bylo prostě hloupé.

Jan MLÁDEK
Jenže to je právě to, co nejste schopni fakticky udělat, protože vy sice můžete nominálně garanci nedat, ale v okamžiku, kdy ten soukromý penzijní fond zkrachuje, tak žádná vláda to neustojí. Neustála to ani Iron Lady, Železná Lady, když jí zbankrotoval Maxellův fond, tak se stejně platilo.

Jaromír DRÁBEK
To je v pořádku.

Jan MLÁDEK
Na tom není vůbec nic v pořádku, protože se platí dvakrát na ty samé penze.

Jaromír DRÁBEK
To je také důvod, proč je potřeba ta kritéria nastavit přísně a přece vy tady vytahujete Lehman Brothers, vytahujete jednu jedinou záležitost a podívejte se na desítky jiných zemí, kde po krizi s odstupem jednoho roku, tak je jasné, že ten trend je takový, že ty penzijní fondy budou dál fungovat úplně naprosto bez problémů. To znamená, vytahujete jednu, dvě, tři záležitosti z tisíce, dvou tisíc, tří tisíc. To není fér vůči našim občanům.

Jan MLÁDEK
Ne, ne, podívejte se, je možné povolit, ať si občané spoří ve třetím pilíři. My to podporujeme v zásadě. Ale je třeba jim také poctivě říci, že stát nedá garanci a je třeba jim to říct i předem, protože když náhodou se propadnou trhy, když zbankrotují některé země, jak se o tom v Evropě mluví, tak budou bezcenné i ty obligace, které drží ty stávající penzijní fondy, případně ve svém portfoliu, čili vy jim to nemůžete zaručit.

Jaromír DRÁBEK
Jsem velmi rád, že se na tomhle shodujeme a že sociální demokracii nikdy nebude vykřikovat nějaké věty o tom, že garantuje nějaké vklady, ať už v bankách nebo v penzijních společnostech. To je výborná zpráva pro naše občany, protože ať koalice nebo opozice tak v tomto ohledu doufám, že budeme občanům říkat pravdu a že kromě toho vládního návrhu, který to říká naprosto jasně, tak se můžeme ideově přít o to, kde je optimální postup. Ale doufám, že to bude korektní diskuse, protože přece závěrem řečeno, to jestli mají být dnešní penzijní připojišťovací fondy posíleny, nebo zda má být zaveden jiný systém ve druhém pilíři, to je ideový spor, ano, různé země postupují různě, obojí má své výhody a nevýhody. Podstatné je to, co už jste tady zmínil, je potřeba říkat pravdu v tom, že ať je ten systém takový nebo takový, tak stát ho může nastavit, může ho kontrolovat, ale nikdy ho nemůže vlastnit a to je to základní, co je potřeba říct.

Jan PUNČOCHÁŘ
Jsem vždycky rád, když nedělní Partie končí konsensem a dnes dokonce i slibem, že politici teď konečně začnou říkat pravdu. Taková byla nedělní Partie s Jaromírem Drábkem a Janem Mládkem. Pánové, děkuji, že jste přišli, na shledanou.

 

zdroj: top09.cz

Návrh důchodové reformy stále vzbuzuje diskuze a dohady o tom, zda se vláda vydala správným směrem, když podpořila koncept předložený ministerstvem práce a sociálních věcí.

Konstruktivní diskuzi vítám, jedná se bezpochyby o jednu z nejzásadnějších norem, které jsou v těchto letech předmětem vládních jednání. Koncept se ale často dostane pod palbu samozvaných kritiků reformy, kteří zpochybňují její dílčí aspekty, mnohdy i ty, o nichž zatím nebylo ani rozhodnuto. Právě z toho důvodu cítím potřebu aktuální návrh vysvětlit a nabídnout pro změnu jeho srovnání s praxí v jiných zemích. Jsou naše záměry obdobné jako u sousedů? Nebo spíše jdeme proti trendům vyspělých zemí? Je k dané problematice dostatek relevantních příkladů ze zahraničí i zkušeností? O penzijních systémech a reformách je k dispozici dostatek kvalitních zdrojů, zde proto předkládám některé z nich.

Počátkem roku vyšlo např. již čtvrté aktualizované vydání souhrnné publikace OECD „Retirement Income Systems in OECD and G20 countries“ do češtiny volně přeloženo: Systémy zajištění příjmu v důchodu v zemích OECD a G20. Kromě všech důležitých čísel o důchodech a penzijních fondech zde může čtenář nalézt i zobecnění nejdůležitějších trendů. Zde jsou také zveřejněna, domnívám se nejzajímavější data a zdroje pro naše rozhodování. Vyplývá z nich, že soukromé spoření na penzi je povinné nebo kvazi-povinné v 17 zemích OECD. Příklady Finska, Islandu, Norska a Švýcarska, Dánska, Nizozemí a Švédska rozhodně nemůžeme považovat za produkty nezralých demokracií. Ve všech těchto zemích jsou penzijní fondy rozvíjeny po řadu desetiletí a jsou běžnou součástí zabezpečení na stáří pro 60 – 80 % obyvatelstva. Vstup je buď povinný, nebo automatický na základě sektorových dohod mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců. Výše příspěvku je určena procentem ze mzdy. Povinný příspěvek zaměstnavatele do penzijních fondů v uvedených zemích není ve své podstatě ničím jiným než rozdělení současného důchodového pojištění v České republice do 1. a 2. pilíře.

Prostředky v penzijních fondech vysoce převyšují 50 % a někdy i 100 % hrubého domácího produktu. Obdobná situace v ČR by znamenala, že účastník penzijního fondu má v průměru naspořenou úctyhodnou částku 500- 800 tisíc Kč. O správu úspor pečují komerční finanční instituce, konkrétně 74 % aktiv v zemích OECD spravují penzijní fondy, 19 % pojišťovny, 4 % jsou spravovány bankami a investičními společnostmi a 3 % přímo podniky ve formě účetních podnikových rezerv. O garanci státu žádná vláda ani neuvažuje, a přesto se nikdo neobává, že o své úspory přijde. Výše citované země nejsou jedinými s rozvinutými úsporami na stáří. I v Austrálii, Kanadě, Spojených státech, velké Británii, přesahují úspory penzijních fondů 60% HDP. Ve 34 zemích OECD činí průměrné úspory 67 % HDP, našich 215 miliard Kč úspor v penzijních fondech (50 tisíc na účastníka) je 11krát méně, jen 6 % HDP.

Důchodové systémy ve světě…

Konstatování, že obyvatelstvo stárne, na veřejné penze chybí prostředky, a proto se snižují, není převratnou informací. Důležitější je přehled strategií, jak se se stárnutím obyvatelstva vlády vyrovnávají. Většina států OECD v různé míře sleduje tři politické cíle: zastavení nebo alespoň zpomalení růstu výdajů na státní důchody, zaměření na nejzranitelnější skupiny důchodců a podpora soukromých úspor, které doplňují snižující se státní důchod. Porovnejme konkrétněji důchodové reformy ve světě s našimi záměry.

Zastavení nebo alespoň zpomalení růstu výdajů na státní důchody

Univerzálním trendem je prodlužování věku odchodu do důchodu. Věk 65 let se stává standardem, nejsou výjimkou rozhodnutí o prodloužení do 67 let. Za své rovněž bere poválečná filozofie, že důchodci se musí podílet na růstu životní úrovně stejně jako všichni ostatní. Valorizace penzí „jen“ na úrovni inflace bez zohlednění růstu reálných mezd není výjimkou. V několika zemích dokonce padlo i paradigma, že jednou přiznané důchody jsou nedotknutelné. Švédsko a Německo, státy proslulé štědrou sociální politikou, svázaly objem prostředků na výplatu penzí s prostředky, které se na penze vyberou v pojistném. Pokud roste počet důchodců rychleji než objem mezd v ekonomice, růst důchodů se zastaví nebo se důchody mohou dokonce snížit. Růst důchodů v Německu mezi roky 2005 až 2008 dosáhl jen 0,41 % ročně, tzn. zdaleka nepokryl inflaci. Ve Švédsku se v roce 2010 důchody dokonce téměř o 2 % snížily. Nelze asi vlády našich vyspělých sousedů vinit z bezohlednosti ke starším spoluobčanům. Rostoucím výdajům ve státním důchodovém musí čelit stejně jako my.

Zaměření na nejzranitelnější

Důchodová reforma, zejména nevyhnutelné snižování průměrného důchodu od státu, vyvolává přirozeně obavy z chudoby důchodců. Záměr přesměrovat 3% pojistného na soukromé účty je vládě vyčítán jako asociální. Přicházejí naopak požadavky na zvýšení důchodového pojištění. Propadnou se naši důchodci díky důchodové reformě do chudoby?
Mezinárodní srovnání nám ukazuje, že hesla o rozpadu průběžného důchodového systému nejsou na místě. Česká správa sociálního zabezpečení na důchody vybírá 28% z mezd zaměstnanců (to je 8,3 % HDP). V OECD nám sazbou pojištění konkuruje jen Itálie, Španělsko a Maďarsko. Průměr 34 zemí OECD činí jen 14,2 % pojistného. Po přesměrování 3 % na soukromé osobní účty bude naše sazba stále vysoce nadprůměrná. S důchodovým pojištěním 25 % z objemu mezd bude státní průběžný důchodový systém i v budoucnu nepochybně zdrojem největší části příjmu důchodců. Nemusíme se obávat, že se zvýší počet důchodců ohrožených chudobou (podle mezinárodních srovnání postihuje jen 2 % našich důchodců). Příklady Nového Zélandu, Holandska či Kanady ukazuji, že i s výrazně nižší sazbou pojistného lze důchodce před chudobou ochránit. Důležitější než sazba pojistného totiž je, jak se důchody rozdělují mezi zaměstnance s vysokým a nízkými příjmy a jaké celkové zdroje se na výplatu důchodů využijí. Prostředky na výplatu budou, jak je to obvyklé v zahraničí, nahrazeny daňovými příjmy. Objem zdrojů na výplatu důchodu a jejich valorizaci nebude ohrožen.

Růst soukromých úspor, které doplňují snižující se státní důchodů

Je zajímavé, jak často jsou v diskuzích o důchodové reformě citovány radikální příklady reforem zemí střední a východní Evropy. Je nám často vyčítáno, že kopírujeme na východě, místo abychom se poučili od vyspělých sousedů na západě. Přitom u nich jsou spořící důchodové systémy velmi rozvinuté. Penzijní fondy již dnes přispívají k důchodovým příjmům v desítkách procent. Veřejné penze (v průměru zajišťují v zemích OECD 60 % příjmů v důchodu), jsou a zůstanou velmi důležité. Ale jako jediný příjem v důchodu nestačí. Delší pracovní kariéra a soukromé úspory postupně více a více doplňují slábnoucí státní důchody.

Je až s podivem, kolik vášnivých diskuzí se odehrává okolo základní otázky spořit či nespořit na penzi. Je s podivem, kolik bezbolestných alternativních řešení důchodové reformy se objevilo. Podle některých stačí zvýšit pojistné, podle jiných odměnit rodiče s dětmi vyšším důchodem. Jsem přesvědčen, že neexistuje jednoduché řešení pouhou daňovou operací. Jsem přesvědčen, že také nemůžeme spoléhat na přístup „nějak to dopadne“. A konečně – jsem přesvědčen, že náš koncept je životaschopnýma pro české podmínky nejvhodnějším řešením.

Kromě dosavadní patnáctiprocentní daně z příjmů by měli zaměstnavatelé odvádět za lidi, kteří pro ně pracují na dohodu o provedení práce, také sociální a zdravotní pojištění. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek změnu hájí, ale zároveň uznává, že se může zvýšit zaměstnávání načerno. „Samozřejmě to hrozí. Ale od toho je kontrola nelegální práce, kterou se snažíme posilovat,“ říká ministr.
Hospodářské noviny, 13. 5. 2011, Rubrika: Česko, str. 5

Rozšiřujete možnost zaměstnávání na dohodu o provedení práce z dosavadních 150 hodin ročně na dvojnásobek. Není to příliš?

Zároveň od příjmu 5000 korun měsíčně navrhuji zatížení sociálním a zdravotním pojištěním. Takto nebudou podmínky zneužívány pro náhradu standardního pracovního poměru, nevznikne prostor k únikům od sociálního a zdravotního pojištění.

Jenže zaměstnavatelé placení nových odvodů kritizují. Podle nich už nemá cenu uzavírat dohody o provedení práce, protože jejich výhoda spočívá právě v tom, že se z nich neplatí pojištění.

Tomu rozumím, ale také musím bránit sociální systém. Tři sta hodin ročně jsou skoro dva měsíce plnohodnotné práce. To není možné dát do konkurence standardnímu pracovnímu poměru a nezatížit to pojištěním.

Proč dohodu o provedení práce zachovávat, když se dostane na roveň dohodě o pracovní činnosti?

To není pravda. U dohody o pracovní činnosti se při nízké úrovni výdělku neplatí sociální a zdravotní pojištění. Dohoda o pracovní činnosti je nějaká trvalá činnost sice menšího rozsahu než standardní pracovní poměr, ale s jasně vymezenými úkoly. Dohoda o provedení práce je institut vymezený pro jednorázovou činnost.

Nemáte obavu z růstu nezaměstnanosti kvůli zvýšení ceny práce? Co studenti? Ti dohodu o provedení práce využívají, ale teď budou dražší…

Tuto obavu nemám. Ty podmínky je třeba narovnat. Co se týká studentů, ti přece mají úlevy, stát za ně platí zdravotní pojištění, z letní brigády neplatí daň. Jsou jiné instrumenty, jak zatraktivnit zaměstnávání studentů.

Jiří Táborský

 

zdroj: top09.cz

Ve 34 zemích OECD činí průměrné úspory 67 procent HDP, v Česku je to 11krát méně, jen šest procent. Návrh důchodové reformy stále vzbuzuje diskuse a dohady o tom, zda se vláda vydala správným směrem, když podpořila koncept předložený ministerstvem práce a sociálních věcí. Konstruktivní diskusi vítám, jedná se bezpochyby o jednu z nejzásadnějších norem, které jsou v těchto letech předmětem vládních jednání.

Koncept se však často dostane pod palbu samozvaných kritiků reformy, kteří zpochybňují její dílčí aspekty, mnohdy i ty, o nichž zatím nebylo ani rozhodnuto. Právě z toho důvodu cítím potřebu aktuální návrh vysvětlit a nabídnout pro změnu jeho srovnání s praxí v jiných zemích.

Počátkem roku vyšlo například již čtvrté, aktualizované vydání souhrnné publikace Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která detailně popisuje všechna důležitá data a nejnovější trendy v důchodových systémech zemí OECD a G20. Zde jsou také zveřejněny nejzajímavější zdroje pro naše rozhodování. Vyplývá z nich, že soukromé spoření na penzi je povinné nebo kvazipovinné v 17 zemích OECD. Příklady Finska, Islandu, Norska a Švýcarska, Dánska, Nizozemska a Švédska nemůžeme považovat za produkty nezralých demokracií. Ve všech těchto zemích jsou penzijní fondy rozvíjeny po řadu desetiletí a jsou běžnou součástí zabezpečení na stáří pro 60 až 80 procent obyvatelstva. Prostředky v penzijních fondech někdy převyšují i sto procent HDP.

Obdobná situace u nás by znamenala, že účastník penzijního fondu v průměru naspoří úctyhodnou částku 500 až 800 tisíc korun.

O správu úspor pečují komerční instituce, nejčastěji penzijní fondy, pojišťovny a banky. O garanci státu přesto žádná vláda neuvažuje. Ve 34 zemích OECD činí průměrné úspory 67 procent HDP, v Česku je to 11krát méně, jen šest procent HDP.

Fakt, že obyvatelstvo stárne, na veřejné penze chybějí prostředky, a proto se snižují, není převratnou informací. Důležitější je přehled strategií, jak se se stárnutím obyvatelstva vlády vyrovnávají. Většina států OECD v různé míře sleduje tři politické cíle.

Snížení výdajů na důchody

Především jde o zastavení nebo aspoň zpomalení růstu výdajů na státní důchody. Univerzálním trendem je prodlužování věku odchodu do důchodu. Věk 65 let se stává standardem, nejsou výjimkou rozhodnutí o prodloužení do 67 let. Za své rovněž bere poválečná filozofie, že důchodci se musí podílet na růstu životní úrovně stejně jako všichni ostatní. Výjimkou není ani valorizace penzí „jen“ na úroveň inflace bez zohlednění růstu reálných mezd. Švédsko a Německo, státy proslulé štědrou sociální politikou, svázaly objem prostředků na výplatu penzí s prostředky, které se na penze vyberou v pojistném.

Růst důchodů v Německu mezi roky 2005 a 2008 dosáhl jen 0,41 procenta ročně, čili zdaleka nepokryl inflaci. Ve Švédsku se v roce 2010 důchody dokonce o téměř dvě procenta snížily.

Pomoc nejzranitelnějším

Důchodová reforma, zejména nevyhnutelné snižování průměrného důchodu od státu, vyvolává přirozeně obavy z chudoby důchodců. Záměr přesměrovat tři procenta pojistného na soukromé účty je vládě vyčítán jako asociální, neboť narušuje průběžný systém. Mezinárodní srovnání nám ukazuje, že hesla o rozpadu průběžného důchodového systému nejsou na místě. ČSSZ na důchody vybírá 28 procent z mezd zaměstnanců. V OECD nám sazbou pojištění konkuruje jen Itálie, Španělsko a Maďarsko. Průměr 34 zemí OECD činí jen 14,2 procenta pojistného. Po přesměrování tří procent na soukromé osobní účty bude naše sazba stále vysoce nadprůměrná.

Růst soukromých úspor

Veřejné penze (v zemích OECD v průměru zajišťují 60 procent příjmů v důchodu) jsou a zůstanou velmi důležité. Jako jediný příjem v důchodu však nestačí. Delší pracovní kariéra a soukromé úspory postupně více a více doplňují slábnoucí státní důchody.

Je až s podivem, kolik vášnivých diskusí se odehrává okolo základní otázky spořit, či nespořit na penzi. Je s podivem, kolik bezbolestných alternativních řešení důchodové reformy se objevilo. Jsem přesvědčen, že neexistuje jednoduché řešení pouhou daňovou operací, jsem však také přesvědčen, že náš koncept je životaschopným a pro české podmínky nejvhodnějším řešením.

Jaromír Drábek
ministr práce a sociálních věcí

Řešení problémů, které s sebou přináší reforma veřejných financí, se nemohlo vyhnout ani financím směřovaným do oblasti poskytování sociálních služeb. I když to není příjemné, stát musí šetřit i v této oblasti. Přesto zůstává prvořadým úkolem politické reprezentace na všech úrovních veřejné správy, aby každé úspory byly natolik promyšlené a efektivní, aby se i při snížených prostředcích co nejméně dotkly chodu jednotlivých zařízení poskytujících konkrétní sociální služby.

Na letošní rok vyčlenilo Ministerstvo práce a sociálních věcí na sociální služby 90 % prostředků oproti minulému roku. Dotace na sociální služby ve výši 6,1 mld. Kč byly rozdělovány zejména na základě zhodnocení a doporučení jednotlivých krajů, které znají poměry a potřeby jednotlivých zařízení na svém území nejlépe. Nebo alespoň to jsem předpokládal, když jsem požádal o doporučení, na základě kterých byly dotace rozděleny.

Bohužel se ukázalo, že kraje v některých případech sice dopřály vlastním zařízením vyšší či nekrácenou podporu v porovnání s předchozím rokem, na druhou stranu ale některým zařízením dotace dramaticky snížily. Sluší se dodat, že v rámci kritiky zmíněné praxe jednotlivých krajů nelze paušalizovat. Ne všechny kraje se zachovaly tak, že preferují pouze svá zařízení. Některé se vůči poskytovatelům sociálních služeb chovají zodpovědně a snaží se i se zkrácenou dotací vypořádat maximálně spravedlivě. Dokonce hledají další zdroje financování. Jsou ale i extrémní případy, kdy některá zařízení poukazují na to, že v porovnání s předchozím obdobím dostaly částku na dotacích sníženou v řádech desítek procent, a to i na třetinu předchozích dotací.

Důsledkem je, že tato zařízení se ocitla na hranici existence. Ministerstvu proto nezbylo nic jiného, než sáhnout do rezerv pro krizové situace, a poskytnout 58 milionů korun nadregionálním sociálním službám, přičemž dalších 130 milionů bude poskytnuto v druhém kole dotačního řízení organizacím s regionální působností. Sáhnout na ministerskou rezervu v okamžiku, kdy neexistují žádné vnější vlivy, které by takový krok ospravedlnily, není jednoduché rozhodnutí. Nicméně krizová situace vznikla a MPSV se nemůže tvářit, že se jej to netýká.

Má slova potvrzují i zástupci Svazu měst a obcí. Ani oni nejsou spokojeni s výsledky dotačního řízení, také mnoha z jejich zařízení byla rozhodnutím krajů poškozena. Snahou MPSV je přitom kompetence obcí v sociální oblasti spíše rozvíjet, než je utlumovat.

Vždy jsem byl zastáncem principu subsidiarity, a názoru, že peníze mají být rozdělovány co nejblíže potřebným. Z tohoto principu ostatně vycházel i zákon o sociálních službách, který počítal s převedením kompetence rozdělování dotačních prostředků sociálním zařízením na kraje od 1. 1. 2012. Současná zkušenost mne nicméně přesvědčila, že účinnost zákona je potřeba o dva roky odložit. Do té doby by měla být k dispozici metodika, která bude stanovovat jasné mantinely pro rozdělování dotačních prostředků i při přenesení kompetence ze státu na kraje.

Jaromír Drábek
ministr práce a sociálních věcí

O připravované novele zákoníku práce hovořil ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Smlouvy na dobu určitou bude možné uzavírat nejvýše na dobu tří let a maximálně třikrát po sobě či odstupné bude vypláceno podle délky pracovního poměru, a to v prvním roce bude náležet zaměstnanci jednoměsíční odstupné, ve druhém roce dvouměsíční a až od třetího roku zaměstnání bude mít nárok na plné tříměsíční odstupné.
Hospodářské noviny, 11.5.2011

Při porušení režimu nemocenské dostane zaměstnanec výpověď. Z původně plánovaných opatření, jak se zbavit špatného pracovníka, zůstalo v novém zákoníku práce jen jedno. Ministr Jaromír Drábek (TOP 09) pro HN popisuje i další novinky. Smlouvy na dobu určitou bude možné uzavírat nejvýše na dobu tří let, a to maximálně třikrát po sobě. Až dosud návrh počítal s tím, že poměr na dobu určitou nesmí být delší než dva roky, a zopakovat ho mělo být možné jen dvakrát.

HN: Zákoník práce je po připomínkovém řízení. Dá se říct, že je hotový?

Připomínky jsme sice vypořádali, nicméně na plénu tripartity mě zaměstnavatelé i odbory požádali, abych předložení o měsíc odložil, protože spolu potřebují vyladit některé otázky. Čili do vlády se zákoníkem půjdu na konci května.

HN: O kterých bodech se ještě bude diskutovat?

Předpokládám, že se jedná o rozvržení pracovní doby. Ale do jednání zaměstnavatelů a odborů nebudu vstupovat.

HN: Mimo jiné měníte systém odstupného. Proč?

Tato změna má motivovat zaměstnavatele, aby měli menší problém vytvářet pracovní místa na dobu neurčitou. Když zaměstnavatel vytvoří pracovní místo a po půl roce zjistí, že nemá zakázky a musí člověka propustit, platí mu tříměsíční odstupné. O polovinu se mu tak zvyšuje mzdový náklad.

Proto odstupňujeme odstupné podle délky pracovního poměru, v prvním roce se vyplácí jednoměsíční odstupné, ve druhém roce dvouměsíční a až od třetího roku zaměstnání je to plné tříměsíční odstupné.

HN: Co se mění u pracovních poměrů na dobu určitou?

Náš současný systém je zatížen velkou spoustou výjimek, které bych rád odstranil.

Navrhovaný systém se odvíjí od hesla třikrát a dost. To znamená, že pracovní poměr na dobu určitou bude možné uzavřít maximálně na dobu tří let a bude možné ho opakovat maximálně třikrát.

Celková doba tak může dosáhnout až devíti let a nemůže dojít k řetězení po měsíci nebo po třech měsících.

HN: TOP 09 se také dlouhodobě snaží o snížení nákladů práce. V rámci jednání o důchodové reformě se to však nepovedlo…

Budu se snažit, aby k tomu došlo při nějaké jiné příležitosti. Teď se aktivita přesunula směrem k ministrovi financí, který se o to snaží v rámci daňové reformy.

TOP 09 využije každé příležitosti, abychom vedlejší náklady práce snížili.

HN: Pracovní trh souvisí nejen se zákoníkem práce, ale i se sociálním systémem. Vaším cílem je maximálně snížit strukturální nezaměstnanost, tedy takovou, která vzniká kvůli některým zákonům, jež v důsledku znesnadňují sehnání práce. Jak to uděláte?

To samozřejmě není jen záležitost zákoníku práce. Nemohu vám říct, že to či ono ustanovení změníme nebo zrušíme a strukturální nezaměstnanost zmizí.

Osobně problém vidím ve složité úpravě pracovní doby či zmiňované nejistotě kolem pracovních poměrů na dobu určitou.

HN: Jistou část strukturální nezaměstnanosti způsobuje existence minimální mzdy. Svého času jste navrhoval, že ji odstupňujete podle regionů. Platí to?

Ne. Rizik by totiž vzniklo mnohem více než výhod.

Hlavně by se však pak dalo jít i do řady dalších systémů. Například do životního minima odstupňovaného podle regionů. Nakonec hlavním argumentem bylo, že Česká republika je příliš malá na to, abychom zde zaváděli podobné regionální instrumenty. Ale úpravu minimální mzdy navrhovat budu.

HN: Jakým směrem?

Směrem nahoru.

HN: Proč ji chcete zvýšit?

Vycházím ze statistik, podle nichž minimální mzdu dnes pobírá méně než jedno procento lidí. Nic nebrání tomu, aby se minimální mzda mírně zvýšila.

HN: Kdy k tomu dojde?

Předpokládám, že od prvního ledna příštího roku.

HN: Koalice plánovala zjednodušit výpovědní důvody. Nakonec navrhujete pouze možnost propustit zaměstnance při porušení pracovní neschopnosti.

Zvažovali jsme i další opatření, ale narazilo to na výrazný odpor. Nejen odborů, ale také třeba právnických fakult.

Objevovaly se návrhy, abychom počkali na novelu občanského zákoníku.

HN: Neselhala v tomto bodě vláda? Nejen politici TOP 09, ale také občanští demokraté původně hovořili o nutnosti zavedení více možností, jak se zbavit špatného zaměstnance.

Za několik měsíců či týdnů začneme připravovat další revizi občanského zákoníku. Toto je zrovna oblast, která se velmi silně váže na občanský zákoník.

HN: Dojde i na výpověď bez udání důvodu?

Dokud budu ministrem, tak ne.

HN: Ještě se vraťme k nezaměstnanosti. Kromě strukturální je tu i jistá míra nezaměstnanosti dlouhodobé. Ta se pohybuje kolem dvou procent. Máte plán, co s ní dělat?

To je věc, kterou máme připravenou v rámci sociální reformy. V té jsou celkem významné změny zákona o zaměstnanosti.

Většina kroků je zcela jasná a neříkám, že už nebudou následovat žádné další. Ale co se týká přímo dlouhodobé nezaměstnanosti, tak náš hlavní cíl je s těmito lidmi mnohem lépe pracovat.

HN: Jak například?

Chceme zavést 20 hodin týdně veřejných služeb. Kdo bude dlouhodobě nezaměstnaný, musí se zapojit do pracovního procesu.

HN: Jak chcete nezaměstnaným takovou práci zajistit?

Veřejnou službu budou organizovat úřady práce. Budou řešit školení, kontroly, bezpečnost práce, pojištění či zdravotní prohlídky.

HN: Také se mluví o druhé etapě sociální reformy. O co vlastně jde?

Především jde o sociálněprávní ochranu dětí, pěstounskou péči, adopce, ale také ústavní péči.

 

zdroj: mpsv.cz

Rozhovor s ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem
Český Rozhlas 1 – Radiožurnál, 6. 5. 2011

O novém způsobu výpočtu penzí dnes měli rozhodovat poslanci. Vláda návrhem reagovala na nález Ústavního soudu, podle kterého mají lidé s vysokými příjmy neúměrně nízkou penzi a situace by se měla změnit. Nynější praxe podle ústavních soudců málo zohledňuje, kolik lidé zaplatili do penzijního systému. Koalice ale při středečním projednávání nezkrátila lhůtu pro rozdání pozměňovacích návrhů, a je tedy otázkou, jestli poslanci budou moci o změnách vůbec hlasovat. Hostem v Radiožurnálu po telefonu je ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09. Dobrý den, pane ministře. Pěkné ráno.

Bude se o tom novém výpočtu důchodu a změnách ve věku pro odchod do penze hlasovat nebo nikoliv? Nebude se o tom hlasovat dnes, předpokládám, že se o tom bude hlasovat příští týden, protože podle jednacího řádu Poslanecké sněmovně mezi druhým a třetím čtením musí uběhnout doba nejméně 72 hodin, a to se od středy nestalo, to znamená, pravděpodobně o tom budeme hlasovat ve středu.

Takže jenom technická věc, není to nějaké dramatické zdržení a ta předloha, která by měla platit od září, platit bude. Není to dramatické zdržení, to bylo ovlivněno tím, že první týden jednání Poslanecké sněmovně, to je ten minulý týden, se projednávala, se projednával zákon o veřejném zdravotním pojištění a opoziční poslanci mluvili tak dlouho o tomto zákoně záměrně, nějak to neskrývali, že se prostě některé jiné zákony nestihly projednat.

Takže předpokládáte, že bude platit od září, tak jak je v plánu? Ano, předpokládám, proto právě musíme příští týden projít třetím čtením, potom půjde ten zákon do Senátu …

Kde má levicová opozice většinu. Ano, a předseda České strany sociálně demokratické už při diskusi v Poslanecké sněmovně avizoval, že Senát tento zákon pravděpodobně vrátí, to znamená, musíme počítat ještě s tímto časovým zpožděním. I tak ale by se měl bez problémů ten termín 30. září stihnout.

Průměrný důchod by měl od podzimu klesat ročně asi o kolik, o 60 korun, je to tak? Ne, průměrný důchod zůstane naprosto přesně na stejné, respektive bude se zvyšovat o ty standardní valorizační částky, bude se každý rok zvyšovat o růst, průměrný růst cen a o třetinu růstu mzdy. To, o čem se často píše v novinách, to je trošku zkreslená informace. To je právě výsledek nálezu Ústavního soudu. Nález Ústavního soudu jasně řekl, že prostě musíme zvolit nový vzorec. Ten nový vzorec počítá s tím, že průměrná výše důchodu zůstane naprosto stejná, do koruny stejná, ale musíme udělat trošku jinou tu křivku výpočtu nově přiznávaných důchodů tak, abychom uspokojili nález Ústavního soudu.

Pane ministře, jaký je vlastně k dnešku deficit na důchodovém účtu? Plus minus. Ten deficit důchodového růstu, ono to není jednoduché číslo a bylo by potřeba to do hloubky vysvětlit, ale dnes se pohybuje kolem 30 miliard ročně, to znamená každý měsíc to je nějaký 2,5 miliardy, ale ten deficit důchodového účtu je způsoben převážně tím, že důchod je vyplácen i za takzvané náhradní doby, to znamená, když například matka pečuje o dítě nebo někdo pečuje o svého blízkého zdravotně postiženého a podobného případy, a tyto náhradní doby jsou u nás velmi, velmi rozměrné oproti jiným státům. My až jednu třetinu těch dob jsou ty doby, kdy se neodvádí pojistné a z toho samozřejmě také vzniká deficit, což je správně. Samozřejmě společnost má ocenit takové, takové chování, ale jenom když to porovnáme s jinými státy, tak ten náš systém je skutečně velmi komfortní a vůči občanům nadstandardní.

Děkuju za rozhovor. V Ranním interview jsme mluvili s ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem z TOP 09. Na slyšenou. Děkuji za pozvání, pěkný pátek.

zdroj: top09.cz

Článek s názvem „Kalousek ustupuje z reformy penzí, bude jen kosmetická“, který dnes zveřejnil server Aktualne.cz, obsahuje nepravdivé informace a na jejich základě vyvozuje naprosto nesmyslná tvrzení.

V článku se píše o jakémsi materiálu o daňové reformě, který ministr financí poslal na vládu. V tuto chvíli se však reforma přímých daní a odvodů dopracovává, probíhají finální jednání třech zainteresovaných ministerstev a teprve po jejich skončení bude zpracován materiál k projednání ve vládě. Autor článku tedy zřejmě čerpá ze smyšleného či neaktuálního podkladu.

Navržená varianta na podzim roku 2010 přepokládala povinné spoření v objemu 3 % pojistného. Na pojistné je vybíráno 28 % a celkový objem vybraného pojistného v roce 2010 činil přibližně 320 mld. Kč. Snadno si odvodíme, že se dostáváme k částce okolo 34 mld. Kč. I po zohlednění růstu mezd do roku 2013 je tato částka velice daleko od v článku uváděného čísla 50 mld. Kč.

Projekce, která byla připravena pro rozhodování Porady ekonomických ministrů a vlády v únoru 2011 pro jinou, dobrovolnou variantu kalkuluje s převedením pojistného do II. pilíře v prvním roce pojištění v objemu 20 mld. Kč. Tato částka pochází ze 3 % dobrovolně přesměrovaného veřejného pojištění. Se stejnou částkou musí ministerstvo financí počítat jako s výpadkem příjmů v roce 2013 pro střednědobý rozpočtový výhled. Zvolená varianta reformy ale obsahuje navíc i povinný další příspěvek 2 % ze mzdy, předpokládané příjmy II. pilíře v prvním roce tak budou o 2/3 vyšší, tedy přibližně 33 mld. Kč. Toto číslo však není možné zaměňovat s dodatečným příjmem DPH, který se v letech 2012 – 2013 bude pohybovat kolem 22 mld. Kč. Není jasné, proč se v článku kalkuluje se zdaněním hazardu, který s penzijní reformou nemá souvislost.

Je legitimní, že novináři mají právo na informace a že na základě těchto informací kritizují vládní návrhy a iniciativy. Mnohdy to bývá i ku prospěchu věci, při objektivní zpětné vazbě se vyskytují náměty, které vládním návrhům pomohou a posunou jejich kvalitu. Rozhodně ale není přínosem ani pro vládu, ani pro občana, pokud ve své kritice používají čísla, která jsou chybná a neověřená. A pokud navíc na základě velmi zavádějících čísel udělají ukvapený závěr, že vláda místo stěžejní reformy plánuje kosmetickou změnu, pak občanům, kterým mají sloužit objektivním zpravodajstvím, poskytují vysloveně medvědí službu.

Jak vidíme z oficiálních projekcí, vláda na důchodovou reformu rozhodně nerezignovala a z cíle kumulace prostředků do II. pilíře neslevuje.

Jaromír Drábek,
ministr práce a sociálních věcí

Miroslav Kalousek,
ministr financí

zdroj: top09.cz