Jaromír Drábek

Právo, 18. 3. 2010, rubrika: Publicistika a internetový deník Neviditelný pes zde

Český daňový systém je strašidelný zámek, z něhož za každým rohem na daňového poplatníka jukne nějaká ta obluda v podobě výjimky, či dokonce výjimky z oné výjimky.

Jejich odstraňování je běh na dlouhou trať, a jak ukázala nedávná stávka, v mnoha ohledech bohužel politicky neprůchozí. To samozřejmě neznamená, že bychom se neměli o jejich odstraňování snažit.

Cílem TOP 09 je co nejjednodušší společný daňový základ, v němž by se danilo vše stejně, ale pokud možno s co nejnižší daňovou sazbou, kterou dovolí ekonomický růst a stav veřejných financí. Zcela odstranit daňové výjimky však nelze ani z objektivních důvodů. Je jistě řada celospolečenských priorit či vládních politik, kterými stát preferuje určitý druh chování.

Například podpora porodnosti je jistě jednou z těch nezpochybnitelných priorit. Vždy by mělo být ale naší snahou co nejvíce takových opatření přenést na úroveň dotačních titulů či různých sociálních transferů. I tak bychom měli vždy vážit, zda a do jaké míry je vůbec vhodné a společensky žádoucí daňově ovlivňovat určité lidské aktivity. Ovlivňovat lidské chování, směrovat spotřebitelský výběr podle stranické ideologie je levicové sociální inženýrství, které vede ke ztrátě lidské svobody, byť na základě ekonomických nástrojů.

Strana zelených teď v rámci svého „ekonomického“ programu přichází s přinejmenším kuriózním nápadem. Znepříjemnit by chtěla život miliónům milovníků cukrovinek, čokolády či uzenářských specialit. Podle zelených představ by jim stát zvýšil daně, aby z vybraných peněz mohl podporovat zateplování domů či výměnu starého kotle za kotel na biomasu.

Absurdnější příklad takového sociálního inženýrství si lze stěží představit. Jistě, obezita je problém zatěžující veřejný zdravotní systém. Stejně tak jako cévní choroby či cukrovka, které jsou s obezitou spojeny.

Legitimní otázkou je, jak různé „civilizační“ choroby zohlednit tak, aby i v rámci solidárnosti nedopláceli ti, co se stravují zdravě, na ty druhé. Cestou je vedle prevence a osvěty buďto zavedení bonifikace či malefikace za odpovídající zdravotní chování, nebo zavedení individuálních léčebných smluv. Postihovat však daňově určitý typ lidského návyku zavání totalitním myšlením.

Spotřební daně na alkohol či cigarety nelze s tímto nápadem srovnávat, protože ty se historicky vyvinuly z bývalého státního monopolu na tabák a na líh, nikoli jako reakce na zdravotní závadnost těchto pochutin.

Jenže občan šetřící si zdraví by na tom podle plánu zelených takhle jednoznačně nevydělal. Zato by měl výrazné daňové úlevy každý, kdo by zateploval dům, využíval alternativní energetické zdroje nebo kupoval úsporné auto.

Neschopnost manažersky zvládnout program Zelená úsporám či šílenosti, které se dnes objevují v souvislosti s „ekologickou“ výrobou solární energie, by měly být pro nás dostatečným varováním před podobnými nápady.

Jaromír Drábek, místopředseda TOP 09

ihned.cz, 15. 3. 2010, rubrika: Ekonomika

Sociální demokraté by rádi posílili státem zaštítěnou regulaci cen. Měla by se týkat například energetiky, vodárenství, telekomunikací nebo bankovnictví. Žádným jiným výrokem tak předseda ČSSD neformuloval ostřeji svůj negativní postoj k tržnímu hospodářství než právě tímto. Může se stokrát zaklínat tím, že je potřebné, aby se působením regulace vytvářelo „správné“ tržní prostředí.

Paroubek nás tak chce vrátit zpět do předlistopadové éry, myšlenkového světa komunistického Raje na zemi. Vzpomínáte? Nebyl sice sunar, ale měl spravedlivou cenu. Nebyla auta, ale měla spravedlivou cenu. To samé banány či pomeranče – dosaďte si laskavě sami. Přitom právě liberalizace cen, kterou jsme nastolili v roce 1991, je zásadním pilířem tržní společnosti, kdy ceny odpovídají nabídce a poptávce, a ne direktivnímu příkaznictví ÚV KSČ, či ČSSD, chcete-li.

To, že v některých oblastech, především v síťových odvětvích, doposud existují regulované ceny, není selháním trhu, ale politiků, kteří doposud nenašli odvahu do těchto odvětví vpustit co možná nejvyšší míru konkurence. Jenom ta je totiž schopna tlačit ceny dolů. V regulovaných odvětvích, v nichž je zisk úzce závislý na administrativně legislativních omezeních, se těžko komukoli vyplatí investovat, a především investovat dlouhodobě. Přitom právě nové investice, šetřící náklady a vytvářející nové kapacity, jsou historicky jediným cenovým tahounem směrem dolů. Snahy ČSSD po větší regulaci cen v teplárenství, elektrárenství či plynárenství tak zákonitě nebudou znamenat nižší ceny, ale naopak. Trh totiž nelze svázat žádným politickým rozhodnutím.

Jiří Paroubek se zaklíná zkušenostmi ze Slovenska. Je to úsměvné – právě příklad našeho východního souseda ukazuje nesmyslnost jeho představ. Robert Fico se snažil o regulaci cen elektřiny mimo burzu před dvěma roky. Nasadil tedy direktivně cenu proklatě nízko tím, že donutil k nákupu za direktivní ceny Slovenské elektrárny. Výsledek byl nakonec takový, že po určité době nakoupil elektrickou energii ČEZ, který se dostal se pod cenu Ficovu. Oponent může namítnout, že Ficovi by trik vyšel, nebýt té zatrolené krize, která srazila ceny energií. Jenže právě to je důkazem, že žádný politik nemůže dopředu plánovat výkyvy hospodářských cyklů, nemluvě o nejrůznějších vnějších okolnostech, které není schopen předvídat, natož ovlivnit.

Burza přináší trh i do regulovaných odvětví

Zcela mimo realitu je pak představa, že za ceny elektrické energie může pražská energetická burza. Trh v ČR je plně liberalizovaný de jure i de facto. Na burze neexistuje žádná cenová regulace. Neexistují dlouhodobé kontrakty na elektřinu nebo hraniční kapacitu, které by blokovaly trh. Značný počet zákazníků mění dodavatele, segment velkých zákazníků je velmi kompetitivní, konkurence roste i na trhu malých zákazníků (domácností) a cena vzniká soutěžením nabídky a poptávky.

Cena elektřiny na trhu je dána variabilními náklady marginální elektrárny při dané spotřebě elektřiny. V ČR je shora omezena cenovou úrovní německého trhu (možnost dovozu), zdola je cena omezena nákladovou křivkou elektráren. Objem nákupů na energetické burze je násobně vyšší, než je spotřeba v ČR, což je dostatečnou pojistkou proti jakýmkoli spekulativním nákupům, a to i ze strany například tak silného dominantního hráče, jakým je ČEZ.

Je to právě burza, která přináší trh i do cenově regulovaného odvětví, a zajišťuje ony „správné tržní ceny“, po nichž socialisté volají. Zcela odpovídá rovněž evropským pravidlům pro obchodování s energiemi a dlouhodobé snaze Evropské komise zavést konkurenční a cenově liberální prostředí i do síťových odvětví. Volání z Lidového domu po větší cenové regulaci tak není jenom proti zdravému rozumu, ale i proti smyslu snah Evropské unie, kterými se ČSSD jinak tak ráda zaštiťuje.

Jaromír Drábek, místopředseda TOP 09

Lidové noviny, 9. 3. 2010, rubrika: Diskuse

Určitě nejsem jediný, kdo je zklamán výsledky naší hokejové reprezentace. Za posledních pár let nazpět jsme si mohli nechat o medaili jenom zdát. Proč tomu tak je, ať rozebírají sportovní komentátoři. Nelze mít prostě stále posvícení a mužstvo, které občas vítězí, musí zákonitě i občas prohrát. Takový je život. I porážky jsou tu od toho, aby byla příští vítězství. To ví každý soudný člověk. Jenom Jiří Paroubek na to musí jít od lesa.

V předvolebním populismu se mu hodí každý nesmysl, aby mohl budit dojem, že on je tím jediným, kdo dokáže český hokej postavit opět na nohy. A tak nyní přichází s tím, že by sport vzal ministerstvu školství a převedl ho speciálním zákonem do kompetence úřadu vlády.

Těžko by ale vysvětlil, jak je možné, že český hokej byl na špici i v dobách, kdy sport spadal pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a kdy jeho financování bylo prakticky stejné jako dnes. Předseda ČSSD tvrdí, že by pro sport dokázal sehnat více peněz. Což o to, socialisté jsou schopni slíbit peníze na cokoli. Horší je, když mají vysvětlit, z čeho by všechny ty sliby financovali. Sebrali by peníze ze zdravotnictví, ze školství, postavilo by se kvůli hokeji méně dálnic nebo zvýšily daně? Nebo by se opětovně zasekla sekera do již tak děravého státního rozpočtu, jak to sociální demokraté praktikovali a praktikují dodnes? To už nám ovšem Jiří Paroubek nesdělí. To přece neudělá žádný správný populista.

Paroubek a Putin. A nikdo jiný Kompetenční zákon a z něj vyplývající struktura a pravomoci ústředních orgánů státní správy jsou navíc natolik zásadní záležitosti, že je nelze měnit nějakým speciálním zákonem podle toho, na jakou libůstku si ten který politik zamane. Sport je těžké oddělit od školství, takže si lze jenom těžko představit, kudy by vedla pomyslná dělicí a kompetenční čára mezi zbytnělými pravomocemi úřadu vlády a okleštěným zbytkem ministerstva školství.

Lze pochopitelně vést seriózní debatu o tom, zda a jakým způsobem zavést například daňové asignace, tedy nasměrování části vybraných daní přímo do jednotlivých kapitol či přímo na konkrétní účely. Diskutovat můžeme o šíři daňově uznatelných nákladů či o úpravách loterijního zákona, aby finanční toky, které plynou na zákonem deklarované účely, byly co nejtransparentnější a šly skutečně do sportu. Vždy však musíme mít na zřeteli, že existuje celá řada oblastí, jako jsou například věda a výzkum, které jsou rovněž finančně podhodnocené, a vážit, které jsou celospolečensky důležitější.

Na politické situaci v zemích, v nichž se ze sportu stalo politikum, je vždy něco nedobrého. Stačí vzpomenout na berlínskou olympiádu v roce 1936 či na obstrukce při účasti na olympijských hrách v období studené války. Ostatně právě hokej se stal náhražkou politického vyjádření občanů za sovětské okupace. Dnes se z politických pozic k neúspěchům národního týmu dokáže vedle Jiřího Paroubka vyjadřovat už jen ruský prezident. Existuje i celá řada jiných oblastí, než je sport, v nichž bychom se mohli chtít srovnávat s Kanadou či USA. Ať už by to byly světové patenty na vynálezy, které by lidstvo posunulo technologicky na vyšší úroveň, špičkové výrobky špičkových českých firem či Nobelovy ceny. Snažit se dosáhnout takových met je ale dřina. Tedy nic pro populisty.

Jaromír Drábek, místopředseda TOP 09

rozhovor pro Mladou frontu DNES, 8. 3. 2010, rubrika: Severní Čechy

Ústí nad Labem – Nebude se stěhovat kvůli volbám do Ústeckého kraje jako jeho soupeř, chce dostat všechny nezaměstnané na veřejně prospěšné práce, limity na těžbu uhlí by prolomil v případě potřeby této suroviny a za souhlasu místních obyvatel. Jaromír Drábek, lídr severočeské kandidátky TOP 09. Známým se stal v letech 2002 -2008, kdy byl prezidentem Hospodářské komory, působil také třeba jako poradce ministra financí.

* TOP 09 se prezentuje jako změna a nová strana, přitom na kandidátce najdeme dost jmen, která z komunální politiky známe, jde o úspěšné i neúspěšné politiky. Můžete popsat, jak se stavěla kandidátka na severu?

Kandidátka TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny byla sestavována standardním způsobem, to znamená, že naši lidé z okresů navrhli kandidáty, které mají za důvěryhodné a za ty, kteří budou prosazovat program TOP 09. Potom byla ta kandidátka projednána a seřazena na krajské úrovni a nakonec ji schválilo celostátní vedení. My jsme chtěli využít úspěšných komunálních politiků, proto také nakonec spolupracujeme s Hnutím starostů a nezávislých. Kandidátky se původně sestavovaly pro předčasné volby loni na podzim, ale neměli jsme žádný závažný důvod, proč bychom je měnili. Kandidátka na severu Čech je dobrý tým a já si za ní stoprocentně stojím.

* Oponenti TOP 09 vytýkají, že jde o stranu na jedno použití, předpokládám, že s tím nebudete souhlasit. Ovšem budete mít kde brát lidi pro komunální a posléze krajské volby?

Na rozdíl od odpovědí, které jsme mohli dávat v teoretické rovině vloni v létě, tak letos je už prokazatelné, že preference TOP 09 jsou stabilní.
Máme celorepublikově přes 2 000 členů, počet příznivců na Facebooku je největší ze všech politických stran, máme stabilizovaný senátorský klub, který je v Senátu třetí největší… Takže si myslím, že tahle otázka už nyní není relevantní a TOP 09 je už etablovaná strana, která má postavení na české politické scéně.

* Dobře, kde ale budete brát lidi pro komunální a krajské volby? Vzpomínám si, jaké problémy měla svého času Cesta změny, vidím, jaké problémy má ústecká ČSSD najít do čela své kandidátky silnou osobnost pro magistrát.

Lidé z jednotlivých okresů a místních organizací se postarají o kandidátky do komunálních voleb, to je nakonec jejich odpovědnost, a pokud jde o krajské volby za dva roky, tak to je skutečně ještě daleko. Naše členská základna se vyznačuje spoustou lidí, kteří v politice nikdy nebyli aktivní a kteří si nyní řekli, že je potřeba nasadit vlastní úsilí pro dosažení změny celkové politické atmosféry. Máme dostatečnou zásobu lidí, kteří nejsou opotřebovaní a jsou připraveni aktivně v komunální politice působit.

* Pokud dobře čtu situaci, tak jste trojka ve straně po pánech Kalouskovi a Schwarzenbergovi, získal jste z řadových místopředsedů nejvíce hlasů na sněmu. Ovšem sever Čech je kolbištěm opravdu silných politických vah – Paroubek, Zeman, Bursík… Nebojíte se ale, že vaše jméno v regionu bude relativně méně známé? Znáte ho dobře?

Tak já to vidím jinak. Jsem přesvědčen, že lidé budou spíše preferovat lidi, o nichž budou přesvědčeni, že prosazují správný volební program, program, který budou po volbách schopni splnit. A já jsem 35 let žil v Severočeském kraji a myslím, že se velmi rád budu porovnávat s ostatními lídry, co se týká konkrétní a praktické znalosti prostředí Ústeckého kraje. Myslím, že se rád srovnám s ostatními, kteří prošli více elektráren, více vesnic chmelařské oblasti jižní části kraje, kteří mají lépe prochozené Krušné hory, České Švýcarsko a České středohoří, a ne jen tradiční „předvolební“ místa, jako je Říp. A musím také upřímně říci, že nebudu používat metodu formálního přestěhování na tři měsíce do Teplic nebo Jiřetína.

* Do Teplic se chce přistěhovat pan Paroubek. Kdo do Jiřetína? Bursík? Máte snad takovou informaci?

Měl jsem takovou mediální informaci. Já si myslím, že je důležité, že budu pokračovat v komunikaci v kraji po celé volební období.

* Velké strany v kraji už kampaně odstartovaly. Co vy? Jak bude vypadat vaše agitování?

Budeme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, to znamená v klasické kontaktní kampani, kdy se setkáváme s lidmi z Ústeckého kraje. Nebudeme dělat monstrakce na náměstích ani nebudeme rozvěšovat billboardy každých 5 metrů, na to ani nemáme finanční prostředky, protože TOP 09 platí celou kampaň ze sponzorských darů, které jako jediná politická strana zveřejňujeme průběžně.

* Kolik vás bude kampaň na severu Čech stát?

Máme na ni celostátní rozpočet přibližně 30 milionů korun. A přiměřená poměrná část půjde do Ústeckého kraje. Ale já bych v téhle souvislosti chtěl vyjádřit svůj pevný názor, že stát příliš štědře dotuje činnost našich parlamentních stran.

* Ano, to je už známé téma TOP 09, přišel s tím pan Kalousek.

Když si vezmete, že v Německu dostává politická strana za hlas v parlamentních volbách jedno euro, tak v České republice je to více než trojnásobek, to je nepřiměřené. Ostatně jsme navrhovali alespoň dočasné snížení příspěvku, ale ostatní politické strany se neodvážily na to přistoupit, dokonce to ani nechtěly projednat.

* TOP 09 je jasně pravicová strana, vedení dokázalo dobře uchopit téma nutných úspor, to je ovšem poměrně obecné a platící pro celou republiku. S čím budete chtít zaujmout hlavně severočeské voliče vy?

Určitě, přicházíme se dvěma základními tématy – jedním z nich je odstranění korupčního prostředí, zvlášť Ústecký kraj je v tom vyhlášený. Prostředí se tu musí velmi rychle změnit a my na to máme připravené konkrétní kroky. Ne toho stylu, že budeme předkládat zákonné úpravy něčeho, co stejně nebude mít účinek, viz třeba zákon o lobbingu, který je naprosto bezzubý. Chceme jít cestou totálního zveřejnění všech veřejných zakázek, aby lidé měli možnost si na vlastní oči zkontrolovat, že peníze z jejich daní jsou skutečně využity efektivně. Výběrová řízení chceme zveřejňovat kompletně od začátku, od zadání přes jednání výběrových komisí až po vyhodnocení zakázky a zveřejnění případných vícenákladů a úprav smluv. Druhé základní téma je řešení zaměstnanosti a jedním dechem dodávámsociálních dávek. My chceme přistupovat velmi tvrdě ke zneužívání dávek u těch, kteří je nepotřebují. Chceme podpořit zaměstnanost tím, co stát může udělat, tedy podporou vzdělání a rozvoje infrastruktury. Pro ty, kteří nemohou najít zaměstnání, chceme rozšířit veřejné práce. A byť to může vypadat nepopulárně, chceme, aby ti, kteří jsou nezaměstnaní, měli povinnost odpracovat 20 hodin týdně, protože všichni ostatní je platí ze svých daní a nezaměstnaní by za peníze od státu měli něco odvést. A té práce je dost a je reálné ji zorganizovat. Dám příklad, když přijíždíte do krajského města, vidíte několik kilometrů chodníků naprosto neudržovaných.

* Kdo by se o práci pro nezaměstnané měl starat? Stát? Obec?

Pokud stát vyplácí dávky v nezaměstnanosti a podpory, tak je to jeho zodpovědnost. Zda to budou organizovat úřady práce, nebo se dohodnou s obcemi, které využijí této možnosti, to už je na dalším jednání.

* Jste pro prolomení limitů na těžbu uhlí?

My jsme jednoznačně pro to, aby tato otázka byla řešena na správných úrovních. Energetickou bezpečnost má řešit stát na celorepublikové úrovni. Ovšem musí být zachována nedotknutelnost soukromého vlastnictví, tedy právo rozhodovat musí mít i lidé v obci, které se prolomení týká. Proto také vystupujeme velmi razantně proti krajskému referendu v této otázce, neumíme si představit, že občané ze Šluknova mají rozhodovat o tom, že se zbourá Horní Jiřetín.

* A politici z Prahy můžou?

Ano, politici z Prahy mohou a musí zodpovědně rozhodovat o celkové energetické koncepci státu, ale nemohou vyklizení domů nařídit svým spoluobčanům, mohou rozhodnout o rámcích, ale právo veta musí mít vlastníci domů nebo ti, kteří v oblasti žijí. Na druhou stranu je potřeba říci, že zásoby uhlí, které je velmi cennou surovinou, se teď odhadují přibližně na bilion korun a to nelze mávnutím ruky odepsat. Jsme tedy jednoznačně proti konečnému odepsání zásob za limity a rádi bychom postupovali systémem, kterým postupuje Německo – to znamená, chceme využít případné zásoby uhlí v tu chvíli, kdy to bude pro stát nezbytné. V tuto chvíli ale rozhodně nevidíme dostatečně silný argument pro tlak na boření obcí.

* Tak by mělo být pro vás rozhodnuto, obyvatelé Jiřetína a Černic v místním referendu už rozhodli, že domy nedají.

Ano, v tuto chvíli jednoznačně respektujeme rozhodnutí místních. Soukromé vlastnictví má přednost před čímkoli jiným.

* Jak by TOP 09 chtěla pomoci regionu snížit počet nezaměstnaných?

Už jsem se o tom částečně zmínil, stát může zaměstnanost upravovat všeobecnými podmínkami pro podnikání a pro zaměstnávání, to znamená nastavením daní, úrovně administrativní zátěže, může pomoci rozvojem infrastruktury, vzdělávání atd. Potom je ale nezastupitelná úloha úřadů práce, které dnes do velké míry pracují evidenčním způsobem, nemají ani sílu, ani schopnosti, aby poskytly uchazečům o práci skutečně aktivní a efektivní pomoc. Tamvidíme konkrétní možnost, jak pomoci. Určitě se nebudeme ale uchylovat k billboardovým prohlášením, že zajistíme tolik a tolik pracovních míst, to považujeme za neférové.

* Co podle vás dělají úřady práce špatně? Když nemají nabídku míst, těžko mohou vyhovět poptávce, ne?

Když se podíváte, jakým způsobem je v posledních letech prováděna takzvaná aktivní politika zaměstnanosti, tak řada rekvalifikačních a vzdělávacích programů je čistě formálních a nedostatečně cílených. Lidé, kteří jimi projdou, stejně těžko hledají zaměstnání.

* Jak se díváte na proklamace významných představitelů ODS, že hlasy pro vás jsou tříštěním síly proti panu Paroubkovi?

My přece nabízíme jiný program, program konzervativní strany, a ten na české politické scéně nijak významně zastoupen nebyl. ODS je přece spíše liberální strana, než aby zastávala konzervativní hodnoty, takže tady žádný střet nevidím. Nás chtějí volit lidé, kteří už nevěří tomu, co jiné strany slibovaly před minulými a před předminulými volbami a nenaplnily to. Já náš program beru jako rozšíření nabídky voličům. A voličské hlasy nejsou majetkem jedné strany.

* Kdyby vás chtěl volit pravicově orientovaný volič, může mít nějakou záruku, že se pan Kalousek v zájmu toho, že se bude chtít dostat k moci, nespojí s Jiřím Paroubkem? Vzpomínám, jak se s ním chtěl v roce 2006 spojit ještě coby lidovec a utvořit vládu podporovanou komunisty. Nakonec z toho byl u lidovců převrat.

Já si myslím, že si všichni dobře pamatují, jak to v roce 2006 bylo, Miroslav Kalousek neměl jinou cestu, jak zabránit utvoření velké koalice, byl to jeho politicky úspěšný krok, byť i politicky sebevražedný. Ale já si za to Miroslava Kalouska vážím.

* Koalice se dělají až po volbách, jistě máte k ODS blízko, ale vidíte šanci na dohodu o povolebním uspořádání s ČSSD?

Tady se musím odkázat na slova našeho předsedy Karla Schwarzenberga, lépe bych to sám neuměl: Konzervativní strana všude ve světě může tvořit koalici se stranou, která prosazuje sociálnědemokratický program, bohužel dnešní ČSSD takovou stranou není.

***

„Musí být zachována nedotknutelnost soukromého vlastnictví, právo rozhodovat musí mít i lidé v obci, které se prolomení limitů týká.“

„Nás chtějí volit ti, kteří už nevěří tomu, co jiné strany slibovaly před minulými a před předminulými volbami a nesplnily to.“

Jan Veselý

ČRo Radio Česko, 1. 3. 2010, pořad Studio Česko zde

Zkrácená verze: E15, 1. 3. 2010, rubrika: Názory

Miliony Čechů se patrně ve čtvrtek stanou rukojmími dopraváckých odborů. Budou to všichni, kteří nemají to štěstí, že pracují v oboru, kde by si stávkou mohli vynucovat nespravedlivé požadavky. Stávka tak postihne všechny z nás, kteří platíme za nakoupené zboží či poskytnuté služby daň z přidané hodnoty a kteří se musíme na benefity stávkující menšiny skládat ze svých daní.

V tom je totiž podstata celého problému. Nejde totiž o nějaké abstraktní výjimky z daňové soustavy. Na každou režijní jízdenku, na každou ubytovnu zadarmo, na každý zvýhodněný oběd v závodní kantýně se musejí skládat ti, co takovou výhodu nemají.
Za oprávněnou snahu odstranit tento feudálně socialistický přežitek naturálního hospodářství není ani tak úporná snaha zaplnit státní pokladnu děj se co děj, ale především odstranění této do nebe volající daňové nespravedlnosti. Někomu možná připadají tyto benefity jako prkotina. Ve skutečnosti se jedná o půl miliardy korun ve státním rozpočtu. Každý nechť si podle své vlastní fantazie představí, co vše by se dalo za tuto sumu pořídit. A podle toho, jaký rozsah stávka bude mít, můžeme k této sumě připočítat ztráty, která touto vyděračskou akcí utrpí národní hospodářství. Odboráři si musejí být navíc velice dobře vědomi, že deklarovanými důvody stávky se ocitli mimo zákonný rámec toho, co zákon připouští. Odstranění daňových výjimek totiž není nic, co by jen zdálky připomínalo kolektivní vyjednávání. Proto by se měl příslušný soud pondělním trucpodnikem co nejdříve zabývat.

Plánovaná stávka je o to podivnější, že odboroví předáci velice dobře věděli o chystaných změnách v dostatečném předstihu, aniž by tehdy cokoli namítali. Lze jenom spekulovat o tom, co je najednou vedlo ke změně stanoviska. Zda je to skutečně péče o blaho svých členů, nebo zda se stali nástrojem předvolebního boje. Jenom pro pořádek – zavedení odvodů z DPH ve standardní výši zákonných sazeb ještě totiž automaticky neznamená, že benefity budou nutně zrušeny, a odborářští bossové to moc dobře vědí.

Přestože věcné důvody mluví proti, vláda i některé parlamentní strany nakonec kývly na to, že otázku benefitů ještě jednou sněmovna projedná. Ani to ale odborovým předákům nestačí. Ať již nové projednání ve sněmovně dopadne jakkoli, poslanci TOP 09 návrh nepodpoří. Nejenom proto, že jde o nesystémový krok, který by nás vrátil zpět. Vyděračům se totiž neustupuje. Zvláště když si vynucují něco, co jim nepatří, a když si za rukojmí berou většinu národa. Podáte-li jim dnes prst, zítra vám utrhnou celou ruku.

Jaromír Drábek, místopředseda TOP 09

Lidové noviny, 18. 2. 2010, rubrika Diskuse

Lepší drzé čelo nežli poplužní dvůr. Toto staré české přísloví si nelze nevybavit při pohledu na inzeráty a billboardy, které představují ČSSD jako jediný maják tyčící se na stráži veřejných financí. Byly to přece vlády pod vedením sociální demokracie, které zavedly náš státní rozpočet na nebezpečnou trajektorii zadlužovacího toboganu.

Jestliže mohlo mít deficitní hospodaření opodstatnění při překonávání důsledků ekonomické recese z druhé poloviny devadesátých let, po nastartování hospodářského růstu k němu už nebyl jediný rozumný důvod. Počátkem roku 2000 se vláda ČSSD zavázala, že státní rozpočet na rok 2003 připraví jako vyrovnaný a zároveň že deficit veřejných rozpočtů v roce 2006 bude splňovat maastrichtské kritérium, tj. tři procenta HDP. V souladu s tímto závazkem také ministerstvo financí připravilo návrh první verze státního rozpočtu na rok 2003.

Jenže po vyhraných volbách v polovině roku 2002 (tedy ještě před povodněmi, na něž se odvolávají) přišli socialisté s deficitem veřejných rozpočtů pro následující rok ve výši 173 miliard korun a s výhledem pro rok 2006 ve výši 4,9–5,4 procenta HDP. Z avizované reformy veřejných financí, kterou připravoval tým tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, nakonec nezbyl kromě masivního zvýšení nepřímých daní a kosmetického snížení daní příjmových kámen na kameni.

Pouze díky samoočistné kúře ekonomických subjektů, které se i díky recesi zbavily transformační zátěže, byl nastartován hospodářský růst, který se už těžko bude v blízké budoucnosti opakovat. Namísto toho, aby socialisté této příznivé situace využili k provedení zásadních reforem a ke snižování předchozího deficitu, nadále pokračovali v nesmyslném utrácení a zadlužování. To se nakonec zákonitě projevilo ve chvílích, kdy ekonomice došel dech.

Vyčítat pravostředové koalici současné výše deficitu je proto nestoudnost. Socialistickým vládám jde na vrub více než osm set miliard státního dluhu a od tohoto čísla se odvíjí mimo jiné i obsluha státního dluhu, která by byla koulí na noze jakékoli vlády. Je skutečně rozdíl vytvářet řádově stejně vysoký deficit, když ekonomika rostla stejným tempem, jakým v uplynulých dvou letech klesala. Vládě, která převzala zemi v roce 2006, se dá rovněž těžko vyčítat, že nebyla schopna zvrátit během necelých tří let, které jí byly vyměřeny kvůli nezodpovědnému chování sociální demokracie během našeho předsednictví EU, strukturální rozpočtové problémy, jež mají svou setrvačnost.

Miroslav Kalousek je dnes ČSSD líčen jako nejhorší ministr financí. Je pak ale záhadou, jak mohl být za provedenou reformu vyhodnocen jako nejlepší ministr financí rozvíjejících se ekonomik. Tímto titulem se těžko v Lidovém domě může kdokoli pochlubit. Řečeno slovy předsedy ČSSD – přátelé, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
Jaromír Drábek
místopředseda TOP 09

Od odborů, levicových politiků i socialisticky orientovaných komentátorů zaznívají požadavky na zvýšení daňové zátěže podniků. Uměle se vytváří kontroverze občané versus podniky. Domnívám se, že toto rozlišování nemá své opodstatnění. Naopak, větší zdanění podniků ponesou skupiny, které mají být údajně chráněny.

Výše uvedený názor totiž zcela ignoruje jev, kterému se odborně říká daňová incidence. Znamená to, že uvalená daň ve skutečnosti zčásti nebo plně dopadá na někoho jiného, než kdo je ze zákona určen jako plátce. Právě u korporátní daně ze zisku (u nás daň z příjmů právnických osob) se přesun projevuje velmi markantně, a to na několika úrovních. Musíme si uvědomit základní fakt – podnik představuje určitý druh právní fikce. Ve skutečnosti se jedná o souhrn hospodářských a sociálních vztahů mezi jednotlivci. Umělé vytyčování hranice mezi podniky a občany tak nemá smysl, protože podnik je vlastněn občany, občany zaměstnává a prodává své výrobky dalším občanům.

Nejprve se podívejme na situaci zaměstnanců. Práce se obecně přemísťuje mnohem hůře než kapitál. V době hospodářské krize se tato skutečnost ještě zesiluje, zaměstnanci mají menší možnost přejít k jinému zaměstnavateli a daňové břemeno se na ně přenáší snáze. Týká se to především těch méně kvalifikovaných a nízkopříjmových, tedy potenciálních voličů levicových stran. Přesun daně se projevuje menším růstem platů, jejich snižováním a v nejhorším případě propouštěním.

Pak tu máme zákazníky podniků, buď další podniky, nebo koncové zákazníky. Kromě nich se může daňová zátěž přenášet také na dodavatele. Zde závisí především na tržní síle konkrétního podniku a míře konkurence na konkrétním trhu. Obecně lze říci, že zvýšená daň dopadne více spíše na živnostníky a malé a střední podniky s českým kapitálem, než na velké firmy, za kterými stojí silné nadnárodní skupiny.

Opomenout nemůžeme ani skutečnost, že vyšší daně budou více motivovat kapitál k přesunu do zemí s daněmi nižšími. A skutečně, stačí o zvyšování zátěže pouze hovořit, stačí, když ji má ve volebním programu strana, která má velkou šanci vyhrát volby, a již jsme zaznamenali stěhování subjektů do daňových rájů v mnohem větší míře. Na tento fakt nedávno poukazoval i profesor Švejnar, někdejší kandidát ČSSD na prezidentskou funkci. Škoda, že sociální demokraté jeho názory neberou v potaz.

Zastánci vyšších podnikových daní upozorňují, že i Mezinárodní měnový fond ve své zprávě zmiňuje, že naše sazba se nachází pod průměrem vyspělých zemí. Tuto zmínku ale nemůžeme vytrhávat z kontextu. Experti Fondu na jiném místě poukazují na vysokou zátěž v podobě sociálního pojištění a administrativní náročnost. Z tohoto pohledu se Česká republika pohybuje v méně lichotivých místech žebříčku.

Pokud tedy někdo požaduje vyšší zdanění podniků, nesmí zastírat, že jeho navrhované opatření negativně zasáhne především samotné zaměstnance a také spotřebitele, drobné živnostníky a malé podniky vlastněné českými osobami.
Jaromír Drábek
místopředseda TOP 09

Strana TOP 09 je proti konání krajského referenda o prolomení těžebních limitů v Ústeckém kraji, které navrhuje Jiří Paroubek. Tento návrh považuji za populistický a nepromyšlený. O věcech, které mají dopad na život všech občanů země a celého hospodářství, se musí rozhodovat na celorepublikové úrovni. Nezpochybnitelná je také úloha dotčených obcí, které v této věci musí mít právo veta. Odmítáme proto, aby se o takových opatřeních, mezi něž bezpochyby patří i naplňování energetické politiky státu, rozhodovalo v dílčích referendech v tom či onom kraji, tak jak se to některým politikům v danou chvíli hodí.

Česká republika musí převzít zodpovědnost za vlastní energetickou bezpečnost a podobně i politici, kteří byli zvoleni, aby rozhodovali a hájili zájmy všech svých občanů, nemohou svalovat odpovědnost v celorepublikových záležitostech na regionální úroveň.
Cílem Vlády ČR musí být co největší důraz na efektivní a maximální využití tuzemských energetických zdrojů spolu s dosažením přiměřené energetické nezávislosti České republiky. Diversifikace zdrojů energií je základním předpokladem pro odpovědnou energetickou politiku.
TOP 09 nepodporuje prolomení těžebních limitů v Ústeckém kraji. Takový krok by byl odůvodnitelný jedině v případě, kdy by byla ohrožena významným způsobem energetická bezpečnost státu. K takovému kroku však v každém případě musí být dosažena shoda jak na celostátní, tak na místní (obecní) úrovni.
Jaromír Drábek
místopředseda TOP 09

Dnes již téměř polovina všech vládních návrhů zákonů pochází na základě výlučných a sdílených kompetencí z dílny Evropské komise a má implementační charakter. Lze předpokládat, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost bude nadále toto procento vzrůstat. Oblastí, do nichž budou moci evropské orgány zasahovat, bude i nadále přibývat.

Růst kvantity evropských norem by však neměl být na úkor kvality. A ta je do značné míry odvislá od toho, jakým způsobem budeme schopni na národní úrovni překovat evropské směrnice do podoby jednotlivých zákonných norem. Nedílnou součástí je posuzování dopadů na podnikatelské prostředí. Nezastupitelnou úlohu v tomto procesu vedle klasického připomínkového řízení hraje systém RIA, který byl přijat vládou v roce 2007. Byl to úspěšný výsledek snahy podnikatelské veřejnosti po co nejprůhlednějším vyčíslení nákladů, které ta která regulace může přinést. Dnes bohužel vláda přichází s návrhem, aby právě z oblasti evropské legislativy systém RIA vypadl.
Z posuzování dopadů na podnikatelské prostředí by tak vypadla významná část připravované legislativy. U evropských směrnic přitom existuje poměrně významná míra určité volnosti či výběru způsobu implementace, samozřejmě při zachování závazného cíle. K jednomu cíli lze tak dojít více cestami. My bychom si vždy měli vybrat tu nejlevnější a nejefektivnější. K tomu však potřebujeme znát náklady každé z možných variant. Že nejde o zbytečnost, se ukázalo již častokrát v minulosti. Mediálně známá je například kauza s nesmyslným zaváděním bezdotykových baterií, které nemají ani v daleko bohatších a ekonomicky vyspělejších státech západní Evropy. A to je jen vrcholek ledovce. Nutnost zachování RIA i v oblasti evropské legislativy vyniká o to více na pozadí stále přetrvávající hospodářské krize. Každá konkurenční výhoda, kterou můžeme získat při co nejšetrnější implementaci evropských směrnic, znamená v konkrétním dopadu zachování či vytvoření pracovních míst, a s tím i související daňové výnosy. Systém RIA tak sehrává i roli pozitivního protikrizového opatření. Jeho zrušení by naopak vedlo naprosto proti smyslu vládních protikrizových opatření, která mají snížit deficit veřejných financí.
Sporné je i zdůvodnění, s nímž vláda přichází. Jistě, o něco by se možná zkrátil legislativní proces v přípravné exekutivní fázi, o to delší diskuse by se ale vedla na půdě parlamentu. To vše jsou pádné důvody pro to, aby vláda své stanovisko ještě v průběhu meziresortního připomínkového řízení, které právě probíhá, přehodnotila.

Jaromír Drábek
místopředseda TOP 09